|
Maštal, Grošákovy chytré noviny. [1], 1996, č. 8 (březen), Hranice - Opava, Nakladatelství Kulturního sdružení Unarclub LS†D, 16 s. [reakce : Daniel Matuška (Jiří J. K. Nebeský): Maštal ke dnu. Hranický týden 2, 1996, č. 12, 22. března, s. 4]- - - - - - - - - - (1) Grošák, Osudí , s. 110-112 (povídka o hrozné věci) – plné znění(2) G, Petr Kabeš pro Maštal, s. 112 (rozhovor s básníkem) – plné znění(3 ) Králíček, Combucha, s. 113-114 (čtyři písňové texty) – plné znění(4) Petr Marek, Robinson na Měsíci, s. 114-118 (první část dětského románu) – plné znění(5 ) Zpěvák hrabě Grošák von Gulina, Podezřelé léto, s. 118-120 (úryvek z rozhlasového scénáře) – plné znění(6) Grošák, Tři básně ze sídliště, s. 120-121 (tři básně) – plné znění(7) (anonym): Grošákovo oko [6], s. 121 (anotace knihy) – plné znění(8) G, Šest let nakladatelství LS†D , s. 122-124 (přehled produkce nakladatelství) – plné znění(9 ) Tiráž, s. 124 – plné znění
/ Hranická povídka č. 14 / původně: Grošák: Osudí - Hranické povídky 14. Hranický týden 1, 1995, č. 17, 5. května, s. 7
Grošák OSUDÍ Oxanka pootevřela oči, probírala se, z vedlejší místnosti slyšela různé šramocení, cinkání nádobí... bouchnutí dveří. Rychle hupsla z postele k oknu, aby viděla svého manžela odcházet. Hoppe vrznul brankou jednoho z těch bezejmenných rodinných domků ve Hviezdoslavově ulici, přehodil si aktovečku do druhé ruky a šel. Oxana si na sebe vzala župan a už kráčí po dřevěných schodech mezi slaběžlutě květinkovanými tapetami. K telefonu . A už vytočila číslo:-Tady je tvoje Květinka, Rocko. -Miláčku loupáčku, co děláme po ránu? -Hoppslík zrovna vyrazil na služební cestu, návrat hlásí zítra. Pojď přijet, prosím... -Milenko, já jsem v prá-ci, teď nemůžu..., na pár vteřin se milenec Rocko odmlčel: -A co Hoppák, neví o nás?!-No...asi něco jo, chová se divně, bojím se, že mi něco provede . Rocko mlčí. -Já se rozvedu, napadne náhle Oxanku, -nebo...Odpoledne se pomalounku začalo mračit, podzim klepal na dveře a Oxana udělala to, co ji napadlo - nalila do Hoppeho sklenice s lékem trochu z lahvičky, kterou našla ve sklepě, a která byla označena nápisem: Přísně jedovaté! Vtom se ozval zvonek. Jednou, podruhé. Oxana spěšně postavila sklenici na určené místo, na stůl v obýváku. A šla otevřít. -Nazdar, Oxano, tak všechno nejlepší!, řekl Pupo a podal jí pugét rudých růží.-Díky, vypravila ze sebe překvapená Oxana a dala mu pusu na tvář. -Pojď dál!Pupo si sedl do křesla. A začal se rozhlížet kolem sebe, Oxanka šla uvařit čajíček. Pupo je Oxanin bratranec, který žije v sousedním městě - v Lipníku nad Bečvou. Vlastní tam sázkovou kancelář. A když teď v obýváku osaměl, začal si prohlížet knížky, narovnané do úhledných přihrádek, ale jeho oko nakonec stejně skončilo na pozlaceném džbánu, který stál na nejvyšší polici. Se zalíbením se na něj zadíval. Couvnul, aby si ho prohlédnul víc z dálky, vrazil do stolu a sklenice šup na zem a její obsah do koberce vsák. Pupo zmateně utíral mokro kapesníkem, sklenici postavil na původní místo, a když Oxanka nakoukla do pokoje, aby se zeptala, kolik chce kostek cukru, dělal jakože nic. Oxanin zrak si všiml prázdné sklenice okamžitě. Vytřeštila oči.-Víš, měl jsem žízeň, houkl na ni Pupo žoviálně a Oxana beze slova přibouchla dveře. Hučelo jí v hlavě, když vytáčela číslo do Rockovy práce. Rocko to vzal a měl dobrou náladu. Oxana mu vysvětlila co se stalo. Snad chtěla poradit a ani si neuvědomovala, že on jí poradit nemůže. Řekl jí: -Vypakuj ho z domu, ať ti neumře tam. A taky: -Jedu tam, jsem tam za chvíli!Oxanka s kandovaným usměvem vletěla do obýváku:-Pupo? Co bys dělal, kdyby ti někdo řek, že zítra umřeš? -No fuj!, zakuckal se Pupo. -Třeba doktor by ti řek, že máš poslední stádium rakoviny! -No ještě si rob srandu!, zhrozil se Pupo.-Ne vážně, řekni! -Já bych šel k léčitelovi!, vyhrkl Pupo po chvíli.-Ale kdyby se to prostě nedalo změnit?! -Kdyby k tomu jako došlo, tak já... já bych napsal závěť, všechny prachy bych dal na nemocný děti! Odmlčel se. -A třeba by si ta Smrtka šla vybrat jinam!-Ale život není Faust, kterého tak rád překládáš!, rozplakala se Oxana. -Smrt losuje, koho jednou vytáhne... -Ten se veze!, doplnil ji Pupo a zasmál se. -Neblbni, nebul! Nás Zubatá ještě nestrčila do osudí. Oxana ale pořád plakala a Pupovi bylo trapně, tak koukal jak se vytratit: -Já už půjdu... Oxanka ho zarazila: -Ještě počkej, nemáš něco nutnýho k zařizování? Něco, co strašně spěchá? -Ty, nech toho už!, zahrozil jí Pupo. A Oxana dostala nápad:-Ty, Pupo, tobě se vždycky líbil tenhle džbán, viď? a ukázala na nejvyšší polici.-Jo. -Je tvůj, dám ti ho!, vykřikla. -Prosím tě, není ti nic, co by tomu řek Hoppe?! -Mám narozeniny, tak rozdávám! Pupo cítil, že nemá cenu se s ní hádat, tak prostě poděkoval a řekl:-Ne, podívej, já se pro něj stavím jindy, ještě ho tady nechám, kdyby sis to třeba... rozmyslela. Oxana si ale nedala říct a pořád mu pozlacený džbán cpala do ruky. Pupo před ní ustupoval tak dlouho, až skončili ve verandě. -Vem si ho!, křičela na něj Oxana nepříčetně. -Copak mi chceš zkazit radost?!-Nechce se mi táhnout!, zařval na ni na oplátku Pupo a v ještě nezavázaných botech vyběhl ven. -Stavím se pro to v sobotu. Jo?!, snažil se o kompromis. -Ahoj, už fakt musím!Pupo vychází z branky, vrznou vrátka, rozpršelo se a chodníky jsou plné kaluží. Tak jde raděj po silnici, najednou za sebou slyší motor auta. Ohlédne se. Reflektory. Náraz. Pupovo nehybné tělo zahalila velká tma. Rocko za volantem přidal plyn, aby byl rychle na druhém konci Hranic.
• Povídka Osudí vznikla 29. dubna 1995 na podkladě Grošákova stejnojenného scénáře (Maštal 7) a vyšla 5. května 1995 na 7. straně Hranického týdne č. 17 jako čtrnáctá Hranická povídka. Soubor čtyřiceti Hranických povídek na vydání stále čeká.- - - - - - - - - - G (Jiří J. K. Nebeský): Petr Kabeš 3x pro Maštal. Maštal, Grošákovy chytré noviny [1,] 1996, č. 8, březen, s. 112/ rozhovor s Petrem Kabešem
PETR KABEŠ 3 x PRO MAŠTAL 25. listopadu 1995 v Brně v divadle HaDivadle proběh litvečer Samozvaní střelci, účastí byli Rut, Rychlík, Kabeš, Brousek, Šrut, Kaprál, Wernisch, Stankovič. Petru Kabeši Grošák tři otázečky. Prvé dvě knížky Petra Kabeše se jmenují: Čáry na dlani a Zahrady na boso. Ptám se, “jak se na ně díváte dneska”?Myslim z tý druhý, z těch Zahrad na boso, že asi dvě nebo tři věci bych tak vzal na milost, ta jedna se mně docela líbí, ale teď vám neřeknu, je to... Vzpomínky na sochu, nebo... Večery pod sochou a to mělo bejt věnováno památce Josefa Visaljonoviče Džugašviliho, což samozřejmě tehdy se nerealizovalo. Ptám se na neuskutečněnou básnickou sbírku Krátké letní procesy, která figuruje v tzv. Torontském slovníku... To mám vod Emila Juliše, kterej mně napsal kdysi, že ňákou zamýšlenou sbírku zrušil, což se mně strašně zalíbilo. Stejně si zrušil knížku Jirka Gruša, ta by patřila do období zhruba 64/65. Krátké letní procesy by bejvaly patřily před Mrtvou sezónu, byly to takový básničky - voni to po nás trošku přejali potom Květňáci - začali jsme se vracet k bibličtině a k ortenovskýmu pojímaní výrazu a těmhletěm věcem. Ptám se na poslední sbírku Těžítka.To je průser, to je prostě nehotový. To začalo vlastně mou leností, náčrtky jsem si z papírů přepisoval na další papíry atd. A pak mi řekli o něco do sborníku k nějakým narozeninám Jindřicha Chalupeckého, a mě napadlo udělat to jako konvolut. A pak jsem s tim pokračoval v Obsazích. Po revoluci si o to řek Jirka Pistorius z Mladý fronty, a já jsem nebyl sto to dát dohromady. Chtěl jsem ty dobovější věci vyhodit a dost jsem si dával záležet na tom, aby to nebyly jenom izolovaný věty, to byla t eda strašná práce. Ty rámující texty z nouze jsou někdy z let 70-71, jinak to vznikalo řadu let.G - - - - - - - - - - Králíček (Petr Marek): Combucha. Maštal, Grošákovy chytré noviny. [1], 1996, č. 8 (březen), s. 113-114/ čtyři písňové texty
Králíček COMBUCHA
NEKONEČNĚ VZNEŠENÝ MUŽ Skrývám v sobě velkou moudrost Nekonečně vznešený muž Bájný přelud - spanilá hlava Šíří velkou slávu Nádherná tvář
Hej, jsi který?
Obrovská úcta - óóó! Obrovské slavné úsilí Nádherná tvář Který jsi ty? Nekonečně vzneše ný!
DICKE FAMILIE Im Garten auf dem Boden Sitzen Onkel und sein Sohn Ihre Köpfe ruhig kämpfen Für wen ist das Telefon
Dicke Sachen dicke Leute Sitzen heute auf der Bank Leise Stimmen möchten winnen Wettbewerb im Küchenschrank
Große Köpfe dieser Leute Denken nur an das Eine Wer will kommen in den Garten Soll auch haben dicke Beine
Dann kommt Tante in den Garten Sehr langsam und zufrieden Setzt sich schwer hierher Telefon ja klingelt wieder
Dann der Hund kommt zu den dreien Lacht auf alle und will schlafen Ist auch dick wie Onkel Siegfried Wie die Leute in dem Garten
Große Köpfe dieser Leute Denken nur an das Eine Wer will kommen in den Garten Soll auch haben dicke Beine
DALŠÍ PŘÍHODY TLUSTÉHO MUŽE Naštěstí je štěstí za mnou Po práci mě chlapci zklamou Turniket i jeho květ zvadnou Nestihnu svačinu s Dášou
Naštěstí je štěstí za mnou Hlavu i košili mastnou Jedl jsem s Josefem (Pepou) Trubičky s ovocnou pěnou
HEJNO PRASKLEJCH RYB Když tě měkkýš mlátí Nevíš kudy kam Když tě tvá hlava táhneJinam než ke hvězdám
Zapomeň na to Co ti zrovna vadí A nebreč už pro věci To ti je nenahradí
Stává se že přítel Zradí najednou Nechtěj ale stát se proto Smutku ústřednou
Zahoď všechny slzy Utři si nos A zazpívej si prostě Pro radost
Co já ti říkám: Jedinej Kdo uměl živit se pýchou Leda hejno prasklejch ryb
Nahoře je nebe A dole žijou lidi Některý z nich se ale Nahoře v tom nebi vidí A když tě takhle vzteče Někdo s nosem vzhůru Řekni: Kdybych chtěl Moh' jsem bydlet v Singapůru
A zazpívej: Jedinej Kdo uměl živit se pýchou Leda hejno prasklejch ryb
• Ukázky z knížky Králíčkových textů Combucha, kterou vydává Nakladatelství Kulturního sdružení Unarclub LS†D jako druhý svazek edice Testil. Text k písni Nekonečně vznešený muž je z LP Totalita (1995), Dicke Familie z LP Absurditä t - Das deutsche Album (1995) a Další příhody tlustého muže + Hejno prasklejch ryb pocházejí ze zatím poslední Králíčkovy LP Veselá kopa (1996).- - - - - - - - - - Petr Marek: Robinson na Měsíci. Maštal, Grošákovy chytré noviny. [1], 1996, č. 8 (březen), s. 114-118/ první část dětského románu
Petr Marek ROBINSON NA MĚSÍCI Sci-fi román Robinson na Měsíci napsal Petr Marek v Hranicích v roce 1982, bylo mu tehdy osm let, zajímal se o kosmonautiku, a když se nedlouho předtím do Hranic přistěhoval, neměl tam zatím žádné kamarády. P. M.
Kapitola I. U pána ve službě V jednom velkém městě žil kdysi dávno jeden pán, Merin se jmenoval. Ten pán měl sluhu, který byl moc a moc chytrý. Jmenoval se Robinson. V noci vždycky nad něčím uvažoval a ráno byl vždycky tak nevyspalý, že už ho pán podezříval, že hraje karty s čerty. Jednoho dne se rozhodl, že uteče. Počkal si do půlnoci a uprchl od pána.
Kapitola II. RAKETA Zatímco Robinson utíkal, se rozednilo. Robinson stanul před opravdovou raketou (Robinson celé noci snil o Raketě pod názvem Pluto), byla mnohem větší než si myslel. Jenže k němu přišel jakýsi podivný člověk s hlavou lidskou, ale tělo měl bílé a na něm takové krabičky apod. A ten povídal (kosmonaut to samozřejmě byl):-Tady být nemůžete! Za chvilku startujeme! Běžte do úkrytu. -A před kým se mám skrývat, nepochopil Robinson. -Před nikým, odpověděl muž. -Jenom aby Vás neotrávily jedovaté látky. -Ahááá, už pochopil, -a že jsem tak smělý, pověste mi, z č eho jste tu RAKETU vyrobyly?, zeptal.-Pane, řekl znovu muž. -Já bych vám to neřekl, ale tuhle kolega má u sebe plánek. Půjč mi ten papír, Jime!, řekl muž. Druhý muž podal kosmonautovi složený list papíru a kosmonaut ho podal Robinsonovi. -Prosím, pane. -Děkuji.
Kapitola III. čili RAKETA NA SVĚTĚ aneb START!!?!Robinson plánek pečlivě proštudoval a za dva týdny měl všechny věci připravené a stavba mohla začít. Nebylo to nic lehkého, to mi věřte! -Uf, to je ale dřina!! Za měsíc měl raketu (takovou malou) postavenou! I skafandry měl nachystané. I pro svoji kočičku NICKI, kterou přede dnem našel, měl skafandr. Jak vstoupily do rakety, oblékli si skafandry a Robinson začal počítat: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 START.
Kapitola IV. VZHŮRU NA MARZRaketa vystartovala. Robinson chvilku přemýšlel kam poletí a za chvíli zvolal: -Poletíme na Mars! A tak tedy letěly na Mars. Letěly hodně dlouho, až se na obrazovce oběvila vytoužená planeta - MARS. -Slává!!, vykřikl Robinson. -Mňááú, prsk!, vykřikla Ni cky.Robinson se, ale podíval na obrazovku a vydí nějakou malou skvrnu vylézat z velké skvrny. -Co to může být?, podivil se. -Přistaneme tam!, zavelel Robinson. Už letěli nad Marsem. A teť rychle přistávají. Robinson nestačil ubrzdit a - BÁC raketa se roztříštila na kousky. Robinson a Nicky vylétly a hned před sebou uviděli dva prchající človíčky, lidé to nebyli, protože měli jakési anténky. Jeden měl na zádech napsáno UCHETO a druhý JANATO. Zřejmě to byli jejich jména. Před Robinsonem a Nickynou stál blýskající se LÉTACÍ TALÍŘ, opravdový létací talíř.
Kapitola V. NA DALŠÍ CESTY! Robinson řekl: -Tak co, raketa se nám rozbila, tak poletíme domů létajícím talířem. A tak si vylezli do talíře (měl nápis JMOR). Robinson to chtěl rozlousknout, až na to přišel, že je to " ROMJ", ale pozpátku.
Kapitola VI. "DOMŮ NEBO NA MĚSÍC" A tak letěli domů v talíři "ROMJ". A jak tak letěli domů, uviděl Robinson měsíc a zdál se mu moc pěkný. -Přistaneme ještě na Měsíci. A tak tedy přistáli ještě na měsíci. Vystoupily na povrch a prošli se po něm. Nicky pořát skákala přes krátery a dělala ve vzduchu kotrmelce. A najednou potkali zase nějakého človíčka. Napřed se jich lekl, ale potom se osmělil a zeptal se: -Kaj es etejunemj?# [větu před znaménkem čtěte pospátku] Ro binson mu ze začátku nerozuměl, ale pak si uvědomil, že mluví po spátku a odpověděl:-Nosnibor a ot ej Ykciň. Akčok,# dodal. -Ijukěd. Áj mesj Or (# - RO). Etďjop es uonm#, řekl človíček. -Mídovop sáv op Icísěm#. -Dobrá, Robinson na to. -Vlastně Árbod#.
Kapitola VII. DO STŘEDU MĚSÍCEČlovíček je povodil po měsíci a řekl: -Mám čadalkeřp ičeř. Uhom tivulm íšav íčeř! -Eřbod, řekl Robinson. Človíček vytáhl takovou krabičku s takovimi knoflíky a páčkami.
Kapitola VIII. SEZNÁMENÍ S ŠESTI MĚSÍČANY!Človíček, vlastně "Ro", obratně přetáčel páčky a mačkal knoflíky, až Robinson na aparátu četl: ČESKY/YKSEČ.# A najednou mluvil česky#. -Dovedu vás do nitra měsíce, řek pěkně česky. -Árbod, na to Robinson. -Můžete mluvit klidně česky, já vám dobře rozumím .-Tak ano, řekl Robinson a šli směrem k jakési skále. Jak se ocitly před skálou, človíček ukázal na otvor ve skále a řekl: -Tudy. A vešly do otvoru. Teť Robinson před sebou spatřil dvoje schodiště. Jedno vedlo "dolů" a druhé "nahoru". -Kterým schodiš těm půjdem?, zeptal se Robinson.-Tím, co vede dolů, odpověděl Ro. -Ale mi nepůjdem, mi pojedem, řekl Ro. A tak tedy jeli. Nejeli moc dlouho. Asi za pět minut bili ve středu měsíce. Jezdili tam všelijaké divné potvůrky a v nich seděli po dvou měsíčané. Taky před Robinsonem jeden takový auťáček stál. -[Jmenuje se Uran], vysvětlil Ro. -Je pěkný, moc pěkný, pochválil ho Robinson. -Vyrobyl ho podle plánku inženýr Oktávus. Je moc chytrý, řekl Ro. -Máte nějaké děti?, zeptal se Robinson. -Mám dvě děti. Kluka a holku, odpověděl Ro. -Víte co? -Nevím!? -Zajdeme za mou rodinou? -Dobře! A tak teda šli. Vlastně jeli. "Uranem". Jeli asi tak čtvrt hodiny. Když přijeli na místo, Ro zazvonil a přišli mu naproti dvě děti a jedna maminka. -Joha! Udev ůmod atsoh. Es ejunemj Nosnibor. A jediřp eřílat, lěteliřp ža ez Ěmez! -On én, kat im emám atsoh ža ez Ěmez? Ona?! Ela ťydžv ej ut atet a cýrts. Ot ídaven. Ďjop, Enosnibor! A Robinson šel. V pokoji uviděl dva další měsíčany. -To je teta a strýc, řekl Ro. -Přiletěli k nám na návštěvu, že ti to nevadí? -Ne, odpověděl Robinson. -Tak já vás seznámím. Tohle je tetička Omega a to je strýc Uran. O potom jsou tu moje děti. Holka je Ermůra a chlapec je Oremus a pak naše maminka se jmenuje Tina, dopověděl Ro. -A jestli chceš, můžeme ještě zajít k inženýrovi Oktávovy. Souhlasíš? -Ano, souhlasím. -Tak jdeme. A šli. Asi za dvacet minut došli ke dveřím s tabulkou: gniÉro Oktávus Ro zazvonil a otevřel jim inženýr Oktávus. -Joha, Evátko! -Joha, Or! Ohok im ot mes šedev? -Ot ej Nosnibor a Ykciň. Ykciň ej akčok. -Aháá, pochopil Oktávus. -Ela no ínen ez Ecísěm. Dukdo ěntsalv ej?, zeptal se. -Ez Ěmez. -Ohóó, no tak pojďte dál#.
Kapitola IX. DOMŮ S MĚSÍČANEM ROJdou do bytu inženýra Oktáva. -Znal jsem jednoho z e Země, jmenoval se - aha, Merin se jmenoval.-Cože?, zeptal se Robinson. -Merin, nějaký velký pán, od kterého před pěti vteřinami měsíčními a dvěma hodinami pozemskými utekl jeden sluha stejného jména jako jste vy, Robinsone!, řekl. -Ale ten Merin byl moc zlý, tak se tomu Robinsonovi u něj nechtělo dál být,dořekl s divným povzdechem. -A věřili byste..., řekl Robinson, -...že jsem to byl já, ten, který od Merina utekl? -No né, tak to jste, Robinsone, udělal dobře, protože Merin nám tu pošlapal pět záhonků, odpověděl Oktávus.-Ano, řekl Robinson. -Takový on byl, dopověděl. -Nechtěli byste třeba na pár dní k nám na zem?
(pokračování příště) - - - - - - - - - - n Zpěvák hrabě Grošák von Gulina (Jiří J. K. Nebeský): Podezřelé léto. Maštal, Grošákovy chytré noviny [1,] 1996, č. 8, březen, s. 118-120/ úryvek z rozhlasové hry
Zpěvák hrabě Grošák von Gulina PODEZŘELÉ LÉTO Osoby: / čtrnáctiletá podnikavá dívka Jana / její desetiletý bratr Kamil / zloduch Frederik / sousedka Housská / zloduch Erik - řidič /Jana: Jalo se podozřilé líto, školák konec vzal a mně zvostalo trčeti na doma, vších kámošek byl odjezd in Španěly a mně nic. Dozajistého humusu, no ale - až jednou...Kamil: Hej ségi cvaknutí diktafonu, co máš k robu tam?Jana: Alyš né, tutaj vedu kec...for me. Kamil: Óch, u tebe novovolkmen? Jana: Diktafus. Kamil: Juj? A k čemu na co? Jana: Ejky vobčas sem a tam cosik doň vehrát.Kamil: To divný, dyť mikrofonus současnostně v kazetónu.Jana: Diktafus můž jmít bezustání pořád u se, je on maličkostí, pohledění tu zprávnost dává, ný?Kamil: Ty, tož toho ne a nechápavý, takoj malon - takto nahrávák?!Jana: Jako takto? Héj, s to neměl v uchu...Kamil: Ó, tak maluš, zvuk řeči se stahuje až do ticha tak malunkat přístrojek, toho nemám v chápu, ež nahrá kazour - to ber, no však taktověc - bedniček malký, to být...Jana: cvaknutí diktafonu Až pojednou. Já vzít vám vyprávět, zazvon zvon ozve se crrr, jdouce votevření udít, dveř zamčon, pohledávka klíč a nakonci už otevírám to. zvuk otevírajících se dveří Co vám přání?Frederik: Na doma mámy?Jana: Ný! Na měsíci pryčos. Frederik: Tak snadle tatínoka.Jana: Jistě ve prác, přít no v čtyřku. Frederik: Elce nic, já vzejdu navečír, a neboť... mně by nechat tutaj vzkázání. Nedostatek tužky?Jana: Mnnn, někdaj v dómě najistotku bude jí. vypraví: Vzala js s na mrk na tužk a toj chláp, co výpad naven nadost podezření hnedlej zpočátka, přesul s in byt, zrovinkoj být mě sklon nade takomaly stolček, kame odloživší našín novin, a von najednóu ták podivnostivně zakašlá, dám pohled po ň - a drží rukou nuž, kudel for mas, velenůž. Strašnostrach úlekuš. přímo: Co t?Frederik: Dostež řeči, tum ptám s! Jana: vyprávění: Co asi chce, na dobráka od začátku nevypadá. Tak si říkám, radši ho nepopouzet, takový lidi, který pro každou blbost vytahujou nůž, ty jsou nebezpečný. A on se najednou zeptá:Frederik: Jakej časoun voljá rodiči k návratě, holubjačko?Jana: U mě nedůvodnost lhaní mu, tožko řkámo já: As v čtyř, možnost páté půl. vypráví: I von posmrknuv ozve se posmrknutí, kýchul vydl kýchnutí a řek:Frederik: Toteda to půjezd s já. Teďonko hnedlačky.Kamil: Mně jít auch. rozesměje seJana: naštvaně: Výpal!Kamil: posměšně No na klid. ozve se zavření prosklených dveří Jana: cvaknutí diktafonu Říku tejda, ež rodiči návratujís za dlouhost - a ten von s tak divno usmích, posmrknuv a řk:Fredrik: To dyš tejda s já, a tejďka hned!Jana: To mně nápadlo, jestliť nejni policajtom, na se mja takovejké výtahosako, dívu poočku, zdajc nenech ve předesíni černokožokbát, aje névidim nico. Řkám jsi: C teďo?Frederik: Tak jdem!Jana: A chytoš mě z ruk, tok hrubo mně ju zkrůt za zádoj, toť bolestí bylo zadocela - a ž mě táhunel ven. Na chodběj jakož napotvoře nebyu nikdon, chlp za námoma bouch dvéře a tlak mě v výtah. zvuky Frederik: Děj, holčko, ťa sme pryčos. funí Jana: fňuká Nechajte mňa! Éj! zavírá se výtah, vypráví: Aniž nevědím kvůli, najedno vhrklo mi slzky do vočích fňuká, ale ve druhé zvukové stopě, úhrab já s vlas, ab mně nepád ve voči, chláp s ke mně tiskuje, tajok divňus paší, jakob majoránkou...marjánkou. Na ven pered dom stoj jmí černouto, naštěsť tam susedka. Sousedka: volá: Ahoj, Jano! Dobrýho dne! Kudaj jedíte?Frederik: Do štatu, pani mila, netořka jmá naruozenin, já chc kup pro ni pomeranečový dort. Sousedka: volá: U tebje narozeniny, Janyčko?Jana: Nevjám c říci, chlapjík sicej nuože schovjel untersako, no každochvílo můž h vytáh, t j s bjm řéc pravdu, ež mám narozeniny ža za puol rokuš a ež b blo npřijemne mt j v červenci, dyžť js všecky kamarádky pryčos. Rádo zalž, vona panij Housská s stejně nepamatá jnic, tak to ani taková lež nebude. Chlp s nervózou ošjá, strčká mě ve vůz a přitomko sej panij Housské pt, jestliť by muj nemohla doť skleno vodo. Sedu si na sedadlo a vyčkávám. Panij Housská řká, ež vodo hnedoš přinýse a eště ju vidu, jk mizá ve vokně. Chlp rychla naseduje, vedloj mě na zadné sedání, ža teprv teďkonc všimnu s, ež ve místu řidiča sidí jinší muž.Frederik: Jedem.Erik: Jojkojo. startování a jízda vozu Jana: Auton s rozjíždíc a mně strášek, ajle sem takňak zvláštně konsternovaná, že s nezmůž n sv, anji dyž s chlap mě ptá jak méno mý s říká. Frederik: Jak s menuješ? Janar?Jana: mlčí Erik: Fredrik, kudaj níčkos?Frederik: Vjáš, ež mně ne říkt jmnem! Jď dprva, ejá tutkaj slečínku zabávim.
• Úryvek z ú vodu původní rozhlasové hry Podezřelé léto [z 2. října 1995].- - - - - - - - - - Grošák (Jiří J. K. Nebeský): Tři básně ze sídliště. Maštal, Grošákovy chytré noviny [1,] 1996, č. 8, březen, s. 120-121/ trojbáseň
Grošák TŘI BÁSNĚ ZE SÍDLIŠTĚ 1 Ta zima - zima Princezna má neprůhledné sklíčky Na čelence Šlape po bahně Kočár kočárek
Do nebe boty zve A to není nebe Olověná nábojnice to je A nahá Vysvlečená Je jako panna A to nejsou boty To jsou cesty Po kterých ty blbé boty jdou
A to není nic Zima - zima Nádherná zima.
2 Princezna skáče panák Polyká kousky čokolády Zavalitý písek Na sídlišti Pomalu se šeří
Stín dosedá na určené V bábovkovém hradě Měkké chodby neduní Do márnice v podhradí Bílé nohy
V bílých postelích Umírají Věci
Menstruují Věci
Optické Ruchy.
3 Kabelky mraků Nad hlavou se houpou Na ramenou
To malé modré nic Je stejně prchavé Jako holčičí... Ale kurva teď co?
Strop zakryl jako talíř Talíř koupelny Princezna leze z vany Odmyla písek a bahno Sahá po nahřáté osušce Z beránka
On není mrtvý Dosud kraluje tomu kraji S princeznou On totiž Kristus... Ale... On má život před sebou (A my ne).
• Trilogie básniček z 29. září 1995. - - - - - - - - - - (anonym): Grošákovo oko [6]. Maštal, Grošákovy chytré noviny. [1], 1996, č. 8 (březen), s. 121/ anotace knihy
GROŠÁKOVO OKO Gerty Burmeisterová: Dar komtesy Viktorie - Návrat ztracené lásky (Praha 1996) Mladičká komtesa Viktorie přebuduje rodový zámek na penzion, aby umožnila bratrovi oženit se s milovanou dívkou. Sama miluje chudého lékaře, kterého však její nemocný otec nesnáší, protože mladík zjistil, že hrabě svou invaliditu jen předstírá.
• Nové knihy č. 5 / 7. února 1996, s. 6- - - - - - - - - - G (Jiří J. K. Nebeský): Šest let nakladatelství LS†D. Maštal, Grošákovy chytré noviny [1,] 1996, č. 8, březen, s. 122-124/ bibliografie nakladatelství LS†D 1989-1995 s úvodní poznámkou / www stránky Nakladatelství Unarclub jsou tady
ŠEST LET NAKLADATELSTVÍ LS†D Je tu místo k ohledu po tvůrčím šestiletí samizdatnakladatelství LS† D. Když s pádem komoteroru splynulo vydání nultého čísla čtvrtletníku rodiny Bašíků Xaver, neměl nikdo tuch, že proces teprve začíná. Rodinné periodiko obešlo by se bez nakladatelství, nikolivěk tak Umění - to bylo v dubnu či květnu 1990. Vznik nápad Almanachu Unar a s ním i dost trapné jméno nakladatelství LS†D. A ta etiketa rychle vnikla na všechny sešity a knížky z dílny JJKN, tímto tahem v seznamu najdem genealogika a či grafika s literaturiky promíchána na kašu.Byl to duben 1992, kdy v nádherném Kulturním sdružení Unarclub padlo “rozhodnutí” přilípnout značku Unarclubu ke všem projektům. 4. dubna 1992 rozšířeno jméno na Nakladatelství Kulturního sdružení Unarclub LS † D a je to doteďkonc. Šest časopisů a třicet knížek je pěkná kupa stránek (asi 1700), něco je “tisk” načisto soukromý, něco putuje v nákladech stovkových. Najisto je to dost tlustá rejha v regionálním mikrosvětě.G Přehled publikací Nakladatelství Kulturního sdružení Unarclub LS † D:A - periodika: 1989 01 Xaver , čtvrtletník rodiny Bašíků, ročník I., číslo 0, rok 1989 (prosinec), 12 stran.1990 02 Xaver , čtvrtletník rodiny Bašíků, ročník I., číslo 1, rok 1990 (březen), 12 stran.03 František Xaver Bašík: Padesát let , díl I., příloha 1. čísla čtvrtletníku rodiny Bašíků Xaver, 22 stran (únor! 1990)04 Xaver , čtvrtletník rodiny Bašíků, ročník I., číslo 2, rok 1990 (červen), 12 stran.05 Cenzor , červen 1990, 2 strany.06 Xaver , čtvrtletník rodiny Bašíků, ročník I., číslo 3-4, rok 1990 (říjen), 8 stran.1991 07 Inferno, číslo 1, 10. dubna 1991, 8 stran. 08 Inferno , číslo 2, 1. května 1991, 8 stran.09 Inferno , číslo 3, 10. června 1991, 8 stran.10 Cenzor , červen 1991, 2 strany.11 Druhé Inferno , sešit 1, 10. října 1991, 16 stran.12 Druhé Inferno, sešit 2, 3. prosince 1991, 16 stran. 1993 13 Ublijé - Bublijé, nové unarské excentrické noviny pro Hradec Králové, číslo 1, v Hranicích 16. května 1993, 2 strany.14 Ublijé - Bublijé , nové unarské excentrické noviny pro Hradec Králové, číslo 2, v Hranicích 23. května 1993, 2 strany.1994 15 Maštal, Grošákovy chytré noviny, číslo 1, listopad 1994, 12 stran. 16 Maštal, Grošákovy chytré noviny, číslo 2, prosinec 1994, 16 stran. 1995 17 Maštal, Grošákovy chytré noviny, číslo 3, únor 1995, 16 stran. 18 Maštal , Grošákovy chytré noviny, číslo 4, květen 1995, 16 stran.19 Maštal, Grošákovy chytré n oviny, číslo 5, říjen 1995, 16 stran.20 Maštal , Grošákovy chytré noviny, číslo 6, listopad 1995, 16 stran.21 Maštal , Grošákovy chytré noviny, číslo 7, prosinec 1995, 16 stran.
B - knížky:1990 01 Jiří ml. Nebeský: Rodina Nebeských na Okenníku, Hranice na Moravě, červen 1990, stran 16.02 Petr Marek, Jiří Nezhyba, Jiří Nebeský: Almanach Unar, (září) 1990, 80 stran.03 Jiří Juffo Karlsson Nebeský: Kresby 1990. První obrázky z ústavu čili UC- kucí v rukávu, Hranice, 31. prosince 1990, 56 stran rsp. listů.1991 04 L.B.M.Hanuš, P.B.K.Marek, J.J.K.Nebeský, J.Y.H.Nezhyba: Abuladze , unarská divadelní hra, Hranice, 1. března 1991, 16 stran.05 Petr Marek, Jiří Nezhyba, Jiří Nebeský: Almanach Unar, vydání druhé, Hranice, červenec 1991, 68 stran.06 Jiří Juffo Karlsson Nebeský, Petr Barry Kent Marek, Jiří Yubba Harkašský Nezhyba: Almanach Unar, Hranice, září 1991, 82 stran.07 Jiří 3. Juffo Karlsson Nebeský: 1991. Album Enver, Hranice, 1991, 15 stran rsp. listů.1992 08 Zdeněk Eliáš, Vladimír Fekar, Blanka Kolková, Andrea Malá, Petr Marek, Jiří J. K. Nebeský, Jiří Y. H. Nezhyba, Marek Tomčala: Klofáč , Hranice, duben 1992, 112 stran.09 Unarclub: Hry I , Hranice, květen 1992, 36 stran.10 Tokio Nebeský P.C.: Odešel kdosi , Hranice, červenec 1992, 52 stran.11 Cesare Pavese: Přijde smrt a bude mít tvé oči, album pěti xero-grafických listů Tokia Nebeského P.C., Hranice, (srpen) 1992, 4 strany a 5 listů.12 Petr Marek, Jiří Nebeský, Jiří Nezhyba, Hynek Polák: Unarclub Společně Básně, Hranice, 1. září 1992, 16. stran. 13 Tokio Nebeský P.C.: 28, polodokument, Liberec, říjen 1992, 32 stran. 14 Stanislav Makar Diviak: Čínské variace, Hranice, prosinec 1992, 36 stran.1994 15a Unarclub: Svěží vánek, román, sešit 1, Hranice, 14. února 1994, 32 stran.15b Unarclub: Sv ěží vánek, román, sešit 2, Hranice, 28. února 1994, 32 stran.15c Unarclub: Svěží vánek, román, sešit 3, Hranice, 14. března 1994, 32 stran.15d Unarclub: Svěží vánek, román, sešit 4, Hranice, 28. března 1994, 28 stran.15e Unarclub: Svěží vánek, román, sešit 5, Hranice, 11. dubna 1995, 32 stran.16 Tokio Nebeský P.C.: * , Hranice, červen 1994, 68 stran.17 Grošák: Bílá slípka , Hranice, (červenec) 1994, 184 stran.18 Roman Bortel: Něco za něco, edice Kamuflon, svazek 1, Hranice (září) 1994, stran 32.19 Rad ek Tumlíř: Devět růží, 11. září 1994, 24 stran.20 Libor Hanuš, Petr Marek, Jiří J. K. Nebeský, Jiří Y. H. Nezhyba, Hynek Polák: Unarclub 1989-1994, Hranice, 16. září 1994, 60 stran.21 063423350: Ryba smrdí od hlavy, edice Kamuflon, svazek 2, Hranice (prosinec) 1994, 32 stran. 1995 22 Blanka Kolková: Divadýlko loutkový , edice Kamuflon, svazek 3, Hranice (březen) 1995, 32 stran.23 Zdeněk Eliáš: V pseudorytmoběhu, edice Kamuflon, svazek 4, Hranice (červen) 1995, 32 stran. 24 Petr Kantor: Proč?, edice Kamuflon, svazek 5, Hranice (září) 1995, 32 stran.25 (Jiří J. K. Nebeský): Hrad Ropovic, pohádka ve čtyřech kapitolách pro Katynku Malenovskou, Hranice (září) 1995, 28 stran.26 Jiří J. K. Nebeský: Pes jak věž - všechna Říkám, že:, i ta, která nesměla vyjít, ř íjen 1995, 48 stran.27 (Jiří J. K. Nebeský): Rodokmen rodiny Bašíků, Hranice, 30. října 1995 (Rodinný archiv Bašíků), 16 stran. 28 Doktor & Dement: Dark Side Of The Hnusná Hlava, edice Testil, svazek 1, Hranice, listopad 1995, 116 stran. 29 Martin Krčma: Chuť zblázněných nálad , edice Kamuflon, svazek 6, Hranice (prosinec) 1995, 32 stran.30 Grošák: Bílá slípka , vydání druhé, řada: Ušetřil jsi koruny za první - drahé vydání, Hranice (leden) 1996, 20 stran.- - - - - - - - - - • číslo 8 • březen 1996 • Redaktor: Grošák • Adresa redakce: Slez. univerzita v Opavě, ČL3 & Hviezdoslavova 18, Hranice • Vydává Nakladatelství Kulturního sdružení Unarclub LS† D • Sazba: Grošák • © Grošákeum 1996 • |
