Poprvé roku 1812 v rukopise Památky města Hranic (pozn. 1) památku popsal a některé z oblouků také nakreslil, obrázky pak znovu použil (pozn. 2) někdy v roce 1813 ve spise Scuta nobilium civium Hranicensium (pozn. 3). 220 let před ním Bartoloměj Paprocký vydává své Zrcadlo, v němž uvádí také "Erb a vývod rodu pana Jana Kropáče" (pozn. 4), který obsahuje ovšem jen šest znaků (oproti osmi erbům na obloucích hranického vývodu). V textu navíc nenajdeme jedinou zmínku, že by mu předlohou byla nějaká hmotná památka, proto lze tento vývod považovat za "psaný" - jak to činí Vítězslav Houdek (pozn. 5). Problém je ale ve skutečnosti těžko řešitelný: buď Hranice při sběru materiálu pro Zrcadlo navštívil, jak se má zato (pozn. 6), a jak se to zdají potvrzovat zmínky o dalších památkách z Hranic, nebo v Hranicích nebyl a informace o památkách má z druhé ruky, to ale stejně nevysvětluje, proč se nikde nezmiňuje o vývodu jako o kamenné památce.

Za první skutečnou zmínku o vývodu (tento termín užíváme pro všech 22 oblouků, přestože erbovním vývodem v pravém slova smyslu je pouze část z nich) můžeme považovat až údaje v Gallašových rukopisech. Památky města Hranic byly sice cenzurou schváleny k tisku, nakladatel se ale nenašel, Gallaš tedy vytvořil zkrácenou německou verzi, která vyšla roku 1836 (pozn. 7). Z původního rukopisu vycházel Libor Scholz, jenž roku 1864 vydal své Památky města Hranic, práce je ale na Gallašovi natolik závislá, že mnohdy celé pasáže přebírá (pozn. 8), tak i jeho zmínka o vývodu je výtahem z textu Gallašova. Na základě obou Gallašových rukopisů se vývodem roku 1939 zabýval Bohumír Indra (pozn. 9).

Roku 1562 se v Hranicích konala svatba dcery Jana st. Kropáče z Nevědomí Johanky s Bernardem ze Žerotína, zmíněný roku je obsažen také na jednom z vývodových oblouků, a je tak považován za rok dokončení Kropáčovy přestavby hranického zámku, tedy i za rok vzniku vývodu. Vzhledem k tomu, že pořadí kamenů, jak nám je zachoval Gallaš, je pro nás nelogické, usoudil Bohumír Indra, že zámecká ohradní zeď není místem, kde byly oblouky původně umístěny, a vyslovil předpoklad, že na zeď se dostaly ze zámeckého nádvoří na začátku 17. století, kdy za Zdeňka Žampacha z Potštejna (ten držel panství v letech 1602-1609) došlo k nové přestavbě zámku (pozn. 10).

Podle Gallašova popisu se oblouky táhly od Hlavní zámecké brány až k prvnímu oblouku Horní městské brány(pozn. 11). Gallašem použité préteritum ve větě: "z nichžto jsem některé pro věčnou památku tak, jakž se ještě roku 1812 spatřovaly, vyobrazil" svádí k možnosti uvažovat, že v době, kdy vznikal rukopis Scuta nobilium už kameny na svém místě nebyly. Roku 1864 o nich ovšem píše Scholz jako o existujících, lze to ale také považovat za mechanické převzetí údajů Gallašových, které už v době vydání knihy neodpovídaly skutečnosti. Nejpravděpodobnější se ovšem zdá tato varianta minulosti: v roce 1846 byla větší část ohradní zdi zbořena a s ní vzaly za své i vývodové oblouky. Jedinou vyjímkou byl kámen umístěný hned vedle hlavní zámecké brány, který zůstal pod omítkou až do renovace hranického zámku, která proběhla v letech 1942-1944. Tehdy byl kámen nalezen a odstraněn. Naštěstí se dočkal převozu a na zahradě akad. malíře Ladislava Vlodka přežil do dnešních dnů a v roce 1993 byl restaurován (pozn. 12).

Obr. 1a / oblouk se znakem Kropáčů z Nevědomí (foto: JJKN, 1993)

Vzhledem k umístění tohoto oblouku na ohradní zdi i vzhledem k dnes již stěží patrným detailům, které zachycuje fotografie pořízená při nálezu ve čtyřicátých letech, můžeme s velkou dávkou pravděpodobnosti identifikovat kámen jako oblouk se znakem Kropáčů z Nevědomí (č. 1).

Oblouky byly tesány z pískovce, jejich rámec byl tvořen obloukem, v horní části různě lomeným, zakončeným tesanou mušlí, případně stuhou s nápisem v "latinských literách" (pozn. 13), oblouk měl výšku 100 cm, délka představovala takřka dva metry (u jediného zachovaného exempláře je to 198 cm), šířka kamene byla asi 20 cm. Vnitřní část oblouku byla vyplněna buď oválem se štítem (poloměr oválu byl asi 68 cm) nebo tesanou podobiznou či dekorací, prostor kamene byl pak ještě vyplněn delfíny, piniovými šiškami a dalšími rostlinnými ornamenty.

Obr. 1b / detail oblouku se znakem Kropáčů z Nevědomí (foto: JJKN, 1993)

O kamenech nesoucích ve středu podobizny a ornamenty (a jednom se znakem Kropáčovským - zde č. 15) říká Gallaš, že jsou "velmi sprosto a hrubo vykřesaný, čímž také jiného mistra osvědčují" (pozn. 14). To co lze z této věty vyvodit je natolik hypotetické, že se do toho nebudeme ani pouštět.

Gallašem uváděné pořadí jednotlivých kamenů není v obou pracech stejné, nepopisuje ty kameny, které byly "sešlý a neurčitý", někdy se ovšem zmíní o jejich umístění, někdy nikoli. Ukazuje se, že v rukopise Památky města Hranic není popis skutečného stavu vývodu ani jeho záměrem - nejprve uvádí všechny kameny se znaky a pak odkazuje na několik dalších oblouků s neheraldickou výzdobou. Skutečnému stavu je blíž popis ve spise Scuta nobilium, avšak ani ten není bez vnitřních rozporů. Následující pořadová čísla tedy nepředstavují rekonstrukci skutečného pořadí, ale umělý systém, byť sestavený na základě posloupnosti v rukopise Scuta nobilium (s přihlédnutím k pořadí v Památkách), ten postupuje od hlavní zámecké brány k prvnímu oblouku Horní městské brány (v Zámecké, dnes Jiráskově ulici). Znovu připomínám, že ohradní zeď není pravděpodobně místem, na kterém byly kameny původně umístěny, rekonstruovat jejich pořadí na ohradní zdi by tedy znamenalo rekonstruovat jiné než původní (pravděpodobně tedy nelogické) pořadí.

1. KROPÁČ Z NEVĚDOMÍ (Památky I, Scuta I)
Oblouk s oválem, nesoucím znak Kropáčů z Nevědomí, provázený dvojicí delfínů (obr. 1). Gallaš jej nakreslil a uvedl, že oblouk s tímto znakem se ve vývodu ještě dvakrát opakuje, "první ale jest nejčistěji křesaný" (pozn. 15). Znak: tři zkřížená žezla, zakončená liliovým ornamentem (tj. kropáče, Gallaš: palčaky), oproti všem známým vyobrazením Kropáčovského znaku nemíří zakončení žezel do tří rohů štítu, ale všechna liliová zakončení jsou umístěna v horní polovině (pozn. 16).

Obr. 1c / J. H. A. Gallaš: oblouk se znakem Kropáčů z Nevědomí (Scuta, 31)

2. Z KUNOVIC (Památky II, Scuta VIII)
Ve Scuta píše Gallaš: "Na osmém [kameni] nemylím-li se vynacházel se erb rodiny Kunovické", ovšem již velmi sešlý, vyobrazení nemáme. Štít bývá v literatuře popisován jako dva poloviční (rostoucí) jeleni na pokosném břevně (pozn. 17).

3. PRAŽMA Z BÍLKOVA (Památky III, Scuta IV)
Ovál se štítem byl provázen dvěma piniovými šiškami, v horní části pak stuhou s nápisem "PAN BENEŠ" (pozn. 18) (podle Gallašova obrázku: "PAN P. BENESS" - obr. 2). Dá se předpokládat, že i ostatní oblouky měly nápisy, vztahující se k osobám, jejichž znak nesly. Na štítě byla jelení hlava s parožím o třech násadách, tato podoba znaku Pražmů z Bílkova je unikátní, jinak totiž používali samotné jelení paroží (pozn. 19).

Obr. 2 / J. H. A. Gallaš: oblouk se znakem Pražmů z Bílkova (Scuta, 32)

4. ZE ŽEROTÍNA (Památky IV, Scuta IV)
"(...) kterýžto erb nepochybně také se mezi těmito před nimi nacházel, jakož také i erb paní Elišky z Žerotína, druhé báby Jana Kropáče, jenž v počtu IV. byl a mi něco později do ruky vpadl." (pozn. 20) (Tato věta vzbuzuje množství otázek, co to znamená něco později do ruky vpadl? Přebíral Gallaš informace od někoho jiného a teprve potom je na místě korigoval? Nebo prostě mluví o tom, že až později zjistil, že jedním z předků Jana st. Kropáče byla Eliška ze Žerotína a její erb pak dodatečně ve vývodu našel?) Štít v oblouku byl provázen dvěma piniovými šiškami, na obrázku (obr. 3) vidíme zbytky korunovaného lva, tedy znak pánů ze Žerotína (pozn. 21).

Obr. 3 / J. H. A. Gallaš: oblouk se znakem pánů ze Žerotína (Scuta, 39)

5. PODOBIZNY DVOU MUŽů (Památky V, Scuta nezná)
Oblouk, který nesl podobizny dvou mužů, "jednoho starého a bradatého, druhého pak mladého" (pozn. 22). Nejsme schopni se vyslovit k tomu, koho měly portrétní kameny představovat, v případě, že by zobrazovaly členy rodiny Jana st. Kropáče z Nevědomí, mohlo by se jednat o něho samotného a jeho syna Bohuslava, stejně dobře však také o Jana st. Kropáče a jeho ženu Veroniku (připustíme-li, že Gallaš na zašlém kameni nerozpoznal dobře ženskou tvář). Další možností je zobrazení předků.

6. LESKOVEC Z LESKOVCE (Památky V, Scuta VI)
Oblouk s Leskovským znakem dvou zkřížených vidlí byl doplněn dvěma piniovými šiškami (obr. 4) (pozn. 23).

Obr. 4 / J. H. A. Gallaš: oblouk se znakem Leskovců z Leskovce (Scuta, 33)

7. Z KUNEMILE (Památky VI, Scuta VII)
Sedmý oblouk Gallaš zřejmě nenakreslil, říká o něm jen, že se na něm nacházel štít s divokou sviní, sám nevěděl, komu znak mohl patřit (také proto, že základním, ne-li jediným, zdrojem heraldicko-genealogických informací mu bylo Paprockého Zrcadlo, které tento znak ve vývodu Jana st. Kropáče neuvádí). Znak patřil rytířské rodině z Kunemile, spřízněné s rodem Leskovců z Leskovce (pozn. 24).

8. Z PATTENDORFU (Památky VII, Scuta neuvádí)
Ve spise Scuta píše Gallaš, že erb rodiny z Pattendorfu se nepochybně mezi oblouky se znaky nacházel (vychází z Paprockého vývodu), sám jej ale mezi sešlými kameny nedokázal rozpoznat (pozn. 25).

9. KROPÁČ Z NEVĚDOMÍ (Památky VIII, Scuta IX)
Oblouk byl zřejmě obsahově shodný s kamenem č. 1.

10. ZE STRPÍ (Památky IX, Scuta X)
Oblouk (obr. 5) se dvěma delfíny, obklopujícími ovál se štítem, nesoucím znak rytířů ze Strpí - svázanou stužku (čechlík, Gallaš: preclík) (pozn. 26).

Obr 5 / J. H. A. Gallaš: oblouk se znakem rytířů ze Strpí (Scuta, 34)

11. PODOBIZNA MLADÉHO MUŽE (Památky X, Scuta XI)
Kámen s podobiznou muže, provázenou piniovými šiškami a dalšími rostlinnými ornamenty, který je zobrazen v rukopise Scuta, (obr. 6), je s největší pravděpodobností totožný s kamenem, o němž mluví Gallaš v Památkách jako o tom, jenž nese podobiznu "muže mladého v starosvětském oděvu" a stuhu s nápisem: "ZDELANO ZA PANA KROPACZA / DE NEWEDOMI P. M. HRANICZ." (pozn. 27) (Scuta: "Zdelano za Pana Kropača de Newedomi Pána Města Hranic." [pozn. 28]). Portrét snad představuje Jana st. Kropáče z Nevědomí, nebo jeho syna Bohuslava.

Obr. 6 / J. H. A. Gallaš: oblouk s podobiznou mladého muže (Scuta, 35)

12. KALICH (Památky nezmiňují, Scuta XII)
Oblouk vyplněný tesaným kalichem, piniovými šiškami a rostlinnými motivy (obr. 7) považuje Gallaš za symbol náboženský. Zřejmě to nebyl jediný kámen, který nenesl ani znak, ani portrét nějaké osoby.

Obr. 7 / J. H. A. Gallaš: oblouk s kalichem (Scuta, 36)

13. POPEL Z VESCE (Památky X, Scuta neuvádí)
U tohoto oblouku je podobná situace jako u č. 8 (z Pattendorfu). Znak Popelů z Vesce byl podle Paprockého čtvrcený, v 2. a 3. poli šachovaný (pozn. 29).

14. (neznáme)

15. KROPÁČ Z NEVĚDOMÍ (Památky XIV, Scuta XV)
Třetí oblouk se znakem Kropáčů z Nevědomí, řazený Gallašem mezi ty kameny (s podobiznami), které byly tesány hruběji než ostatní.

16. (neznáme)

17. PODOBIZNA MUŽE (Památky XVI, Scuta XVII)
Oblouk s vytesanou podobiznou muže, provázenou dvěma piniovými šiškami, nahoře opatřený stuhou s letopočtem "1562" (pozn. 30) (obr. 8). Podle Gallaše představoval Jana st. Kropáče či jeho syna Mikuláše, ten ovšem zemřel roku 1552 ve věku dva a půl roku, takže se jedná zřejmě o omyl (pozn. 31).

Obr. 8 / J. H. A. Gallaš: oblouk s podobiznou muže (Scuta, 37)

18. - 22. (neznáme)
Oblouky 14, 16 a 18 - 22 měly obsah dnes neznámý. O jednom z nich lze předpokládat, že nesl něčí podobiznu (Památky XII, pokud ovšem nejde o omyl - je totiž možné, že tento oblouk je totožný s č. 11 tj. Památky X).

Dvaadvacet kamenných oblouků obsahovalo dva čtyřerbovní vývody - Jana st. Kropáče z Nevědomí a jeho druhé ženy Veroniky roz. Leskovcové z Leskovce (tedy osmierbovní vývod jejich dětí):

Mimo znaků patřících do vývodu Jana st. Kropáče a jeho ženy, píše Gallaš o znaku pánů z Kunovic. V úvahu připadá Kropáčova první žena Anna z Kunovic, což mě původně dovedlo k poněkud překombinované teorii, podle níž byly na čtrnácti obloucích, které zbývají po odečtení osmi vývodových, podobizny členů rodiny Jana st. Kropáče žijících v roce 1562, zatímco členové zemřelí byli zastoupeni svými znaky (pozn. 32). Dva oblouky pak zůstaly pro ozdobné ornamenty.

Gallašovo tvrzení, že část kamenů byla tesána hruběji, otevírá ovšem možnost, že byla zhotovena později a že Kunovický znak představuje Jana z Kunovic, manžela Anny Kropáčové, dědičky hranického a zlínského panství. K určení osob, jejichž portréty byly na některých kamenech vytesány (či k pokusu o rekonstrukci obsahu kamenů zbývajících) máme ale příliš málo podkladů.

Pokud pátráme po příčinách vzniku vývodu, je reprezentační úloha této znakové galerie středního typu (pozn. 33) nepochybná - zbohatlý rytíř Jan st. Kropáč z Nevědomí jím v předvečer svého povýšení do panského stavu (pozn. 34) manifestuje urozený původ svůj i své ženy (svých dětí). Nespokojíme-li se jen s tímto vysvětlením, nabízí se ještě jiné: za pozornost stojí vztah Jana st. Kropáče ke své rodině, který byl mimořádný, alespoň pokud můžeme soudit z textu epicedia nad jeho hrobem (pozn. 35). Mohlo jít o jinou realizaci téhož - dvaadvacet oblouků vývodu mohlo být pojato jako "kamenný životopis".

Nelze tedy vyloučit, že kromě estetických a reprezentačních, to byly také "psychologické" příčiny, co podnítilo vznik hranického vývodu.

RODINA JANA ST. KROPÁČE Z NEVĚDOMÍ (pozn. 36):
Jan st., syn Kryštofa Kropáče z Nevědomí a Bohunky Pražmové z Bílkova
†23. října 1572 v 68 letech v Hranicích
1m. Anna, dcera Jana z Kunovic a Magdaleny z Boskovic (?) †před 1545
2m. Veronika, dcera Kryštofa Leskovce z Leskovce a Anny Popelové z Vesce †11. ledna 1569 [1565] (pohřbena v Hranicích)

děti:
1m:
1. N. dcera †mladá
2m:
2. Kryštof †1549 v 1 a 1/2 roce (pochován v Litenčicích)
3. Mikuláš †1553 [1552] ve 2 a 1/2 roce (pochován v Litenčicích)
4. Magdalena †červen 1564 [8. února 1565] (pochována 15. června v Hranicích)
5. Johanka †leden 1565 ve Valašském Meziříčí (pohřbena 2. února v Hranicích)
m. (svatba 1562 v Hranicích) Bernard, syn Viléma ze Žerotína a Jitky ze Šternberka - [2 děti (†mladé)] (IIm. Alena z Vrbna; IIIm. Estera z Kunovic)
6. Bohuslav †28. srpna 1571 asi v 18 letech v Hranicích
7. Dorota †21. prosince 1571 v Opavě
8. Anna †únor/duben 1585
1m. Jan, syn Jetřicha z Kunovic a Doroty Šlikové z Basana (?) †19. června 1579 v Nijmvegen (pochován v Uherském Brodě) - [2 děti:]
2m. (svatba únor/březen 1580) Jan ml., syn Viléma ze Žerotína a Jitky ze Šternberka †prosinec 1584 v Hranicích

* V roce 1991 jsem v rámci Středoškolské odborné činnosti napsal práci Erbovní vývod na hranickém zámku, v podobě článku jsem ji téhož roku nabídl k publikaci České genealogické a heraldické společnosti v Praze. Vydání se ale dočkala až roku 1995 v podobě už velmi jiné (Kropáčovský erbovní vývod v Hranicích. Genealogické a heraldické listy, 15, 1995, č. 1-2, s. 38-48). Ještě předtím jsem ji stačil na pokračování otisknout pod názvem Kropáčovský erbovní vývod v Hranických novinách 2, 1995, č. 3-6, leden-únor (jako Jiří/ Jerzy Malenowski) a poté znovu Kropáčovsko-Leskovský erbovní vývod v Hranicích. Hranický týden 4, 1998, č. 26-28, červenec (jako JJKN). Tato elektronická podoba představuje mírně rozšířenou verzi článku z GHListů.

(1) Josef Heřman Agapit GALLAŠ, Památky města Hranic, II. Epocha, rkp. v Moravském zemském archivu v Brně, fond E6 - Benediktýni Rajhrad.

(2) J. H. A. GALLAŠ, Památky, s. 32: "[jeden kámen], jakž zde ode mne pro věčnou památku spolu s jinými ostatními vyobrazen jest", vzhledem k tomu, že se nám v rukopise žádné obrázky nezachovaly, je možno předpokládat jejich ztrátu, jak to udělal Bohumír Indra v roce 1939, domníváme se ale, že věta "z nichžto jsem některé pro věčnou památku tak, jakž se ještě roku 1812 spatřovaly, vyobrazil" (Scuta, s. 31) otevírá ještě jinou možnost řešení - Gallaš kresby určené původně pro Památky použil ve Scuta.

(3) Josef Heřman Agapit GALLAŠ, Scuta nobilium civium Hranicensium to jest Památky o panských a šlechtičných čeledích, jenž kdysi před časy v Hranicích osedlý bývaly a městského práva užívaly, rkp. v Moravském zemském archivu v Brně, fond E6 - Benediktýni Rajhrad.

(4) Bartholoměg PAPROCKÝ z Glohol a Paprocké Woly: Zrdcadlo Slavného Margkrabstwí Morawského, Olomouc 1593 (reprint Ostrava 1993), list CLIXa: "Erb a vývod rodu pana Jana Kropáče, který náleží urozenému panu Janovi Jetřichovi z Kunovic a na Hranicích po paní mateři jeho paní Anně Kropáčovně z Nevědomí na Hranicích a Zlíně".

(5) V[ítězslav] HOUDEK, Moravské vývody erbovní, Brno 1917, s. 64-65.

(6) Ladislav HOSÁK, Bohumír INDRA, Marie JAŠKOVÁ, Hranice, dějiny města, I., Hranice 1969, s. 79.

(7) Joseph Hermann Agapit GALLAS, Kurzgefaßte Geschichte der kaiserl. könig. kreisämtlichen und fürstlich Dietrichstein'schen Schutzstadt Weißkirch, Olmütz 1836, s. 43: "Von ihm [Kropač] stammen auch her, die von der Sloßmauer in der Stadt befindlichen, im weichen Sandsteine gehauenen Wapen verschiedener mit ihm verwandter adelicher Familien: Das erste seinem Stamme angehörige; das zweyte das Kunowitzische, zum Andenken seiner ersten Gemahlinn Anna von Kunowitz; das dritte des Benedikt Praschma, seines Großvaters von der mütterlichen Seite; das vierte der Elisabeth von Žerotin, seiner Großmutter; das fünfte der Veronika von Leskowitz, seiner zweyten Gattinn. Wem das sechste, einen wilden Eber darstellende, angehörte, finde ich in Paprocky nicht angemerkt. Das siebente gehörte der Pettendorfischen Familie, aus der die Frau seines Sohnes [!] Niklas, Dorothea, abstammte; das achte ist das Strpische, einer Blutsverwandtinn der Dorothea, und das neunte das Poplische.".

(8) Libor SCHOLZ, Památky města Hranic ku stoleté slavnosti posvěcení farního chrámu Páně 24. června 1764, Hranice 1864, s. 34: "Od téhož Kropáče pocházejí také oni památní kamenové, jenž se od hlavní brány zámecké počna v ohradní zdi nalézají, a z většího dílu erby jeho rodiny představují, což dosvědčuje nápis: Zdelano za pana Kropacza de Nevedomi P. M. Hranicz 1562".

(9) Bohumír INDRA, Erbovní vývody na hranickém zámku, Záhorská kronika 21, 1938-1939, s. 99-102.

(10) B. INDRA, Erbovní vývody, s. 101. Nejnověji: Stanislav MILOŠ, Stavební vývoj zámku v Hranicích. In: Stanislav MILOŠ, Pavel MICHNA, Hedvika SEDLÁČKOVÁ, Pozdněgotické a renesanční kachle ze zámku v Hranicích. Hranice 1998, s. 4-6.

(11) J. H. A. GALLAŠ, Scuta nobilium, s. 30.

(12) Stanislav MILOŠ, Den otevřených dveří - něco o zámku, Přehled, nezávislý týdeník Hranic 5, 1994 (9. září), č. 14, s. 2-3. Panu Stanislavu Milošovi děkuji za důležité informace k tomuto tématu.

(13) J. H. A. GALLAŠ, Památky města, s. 32.

(14) J. H. A. GALLAŠ, Scuta nobilium, s. 32.

(15) J. H. A. GALLAŠ, Scuta nobilium, s. 32. Reprodukci Gallašova obrázku má poprvé L. HOSÁK, B. INDRA, M. JAŠKOVÁ, Hranice, I., obrazová příloha č. 21.

(16) Ke znaku Kropáčů nejnověji Miroslav PAVLů, Erby Jana Kropáče z Nevědomí a Veroniky z Leskovce na zámku ve Zlíně a jejich pendant v urbáři hranického a drahotušského panství, Zpravodaj Klubu genealogů a heraldiků Ostrava 1989, č. 39-40, s.18-21.

(17) Ke znaku Kunoviců zajímavě Miroslav PAVLů v recenzi knihy České erby, Zpravodaj Klubu genealogů a heraldiků Ostrava 1988, č. 36, s. 25.

(18) J. H. A. GALLAŠ, Scuta nobilium, s. 32.

(19) Ke znaku Pražmů z Bílkova August SEDLÁČEK, Českomoravská heraldika, II., Praha 1925 (reprint 1997), s. 49.

(20) J. H. A. GALLAŠ, Scuta nobilium, s. 38.

(21) Ke znaku Žerotínů Erich ŠEFČÍK, K otázce barvy žerotínského znaku, Heraldika, Bulletin pro pomocné vědy historické 11, 1978, č. 2, s. 61-64.

(22) J. H. A. GALLAŠ, Památky města, s. 36.

(23) Ke znaku Leskovců naposled M. PAVLů, Erby Jana Kropáče, s.18-21.

(24) Ke znaku rytířů z Kunemile A. SEDLÁČEK: Českomoravská heraldika, II., s. 156, barvy zná B. PAPROCKÝ, Zrcadlo, s. CCLXXXIIIb: "Zdyna z Kunamile, jenž užívala černé svině ana stojí na zeleném vrchu v červeném poli".

(25) B. PAPROCKÝ, Zrcadlo, s. CLIXa popisuje znak Pattendorfů jako "rohy kamzíkové černé na červeném štítu".

(26) Ke znaku rytířů ze Strpí A. SEDLÁČEK: Českomoravská heraldika, II., s. 230-231. K pochopení heraldické figury ze znaku viz reprodukce ze 3. svazku Bible krále Václava IV. v knize Mirjam BOHATCOVÉ a kol., Česká kniha v proměnách staletí, Praha, 1990, s. 78.

(27) J. H. A. GALLAŠ, Památky města, s. 32.

(28) J. H. A. GALLAŠ, Scuta nobilium, s. 30.

(29) Ke znaku Popelů z Vesce A. SEDLÁČEK: Českomoravská heraldika, II., s. 258.

(30) J. H. A. GALLAŠ, Scuta nobilium, s. 37. Reprodukci Gallašova obrázku má poprvé L. HOSÁK, B. INDRA, M. JAŠKOVÁ, Hranice, I., obrazová příloha č. 21.

(31) K Janu st. Kropáčovi z Nevědomí a jeho rodině L. HOSÁK, B. INDRA, M. JAŠKOVÁ, Hranice, I., s. 77-79.

(32) Jiří NEBESKÝ, Erbovní vývod na hranickém zámku, rkp. v rámci Středoškolské odborné činnosti 1990-1991.

(33) Podle dělení navrhnutého Ivanem HLAVÁČKEM v referátu Znakové galerie jako heraldické kategorie, Sborník příspěvků II. setkání genealogů a heraldiků, Ostrava 1984, s. 27-28.

(34) "Obdarování na stav panský Janovi Kropáčovi, Bohuslavovi, synu jeho, a Tasovi Kropáčovi, strejci jich" se uskutečnilo listem, daným 2. prosince 1563 ve Vídni. Edici majestátu podle Saalbuchu č. 287, fol. 192-193 (Státní ústřední archiv v Praze) poprvé přinesl JJKN, Povýšení Jana Kropáče do panského stavu, Hranický týden 3, 1997, č. 29, 25. července, s. 5.

(35) Text zaznamenal B. PAPROCKÝ, Zrcadlo, s. CLVIIIb a odtud jej přetiskuje L. SCHOLZ, Památky města, s. 32-33 a B. INDRA, Náhrobní kameny bývalého farního chrámu v Hranicích, Záhorská kronika 16, 1933-1934, s.11.

(36) Data podle údajů kronik, které přinášejí Bohumír INDRA, Adolf TUREK (ed.), Paměti drahotušských kronikářů 1571-1911, (zvl. otisk z Časopisu Vlasteneckého spolku musejního 55, 1946) Olomouc 1947, s. 18-20, v hranatých závorkách data, která uvádí B. PAPROCKÝ: Zrcadlo, s. CLVIIIa-b. Řazení dětí podle věku je nejisté.