Hranické sochy – Hranická historická knihovna

Světecký sloup (17. století) • Jungmannova ulice • k.ú. Hranice 1633/1

Čtyřhranný zděný sloup s obvodovou římsou, zasklenými obdélníkovými výklenky na všech čtyřech stranách a přilbovou čtyřhrannou stříškou zakončenou jetelovým křížem. Severozápadní strana (za sklem) se soškou-krucifixem, na omítce skriptem nápis Agnus Dei, na jihozápadní straně Panna Maria s nápisem P. Maria, v dolní části zbytek kovového úchytu (zřejmě na květiny), na jihovýchodě sv. Josef s nápisem Sv. Josef, na severovýchodě sv. Jan Nepomucký s nápisem sv. Nepomuk.

Historie: Starý světecký sloup, v roce 1871 uváděný jako zděný sloup sv. Isidora na cestě do Hluzova s poznámkou, že spolu s nedalekým mariánským sloupem je udržován obcí z vděčnosti za vítězství nad pikardy (Švédy) za třicetileté války. Podle staré tradice byly v těchto místech pohřbeni švédští vojáci, kteří padli při dobývání a okupaci Hranic v roce 1645. Zasvěcení sv. Isidorovi sedlákovi svědčí o barokním původu sloupu. Na nejstarší dochované fotografii asi z 30. let 20. století je na severozápadní straně sloupu umístěn obraz, který přerušuje obvodovou římsu. Snad se jedná ještě o sv. Isidora se snopem a srpem. Tehdy byla severozápadní strana čelem sloupu (jak tomu nasvědčuje i umístění vrcholového kříže). Na fotografii pořízené o několik let později, už po opravě, vidíme, že výklenky nebyly prosklené a nacházely se v nich zarámované obrazy (pravděpodobně barvotisky). Ve druhé polovině 20. století, kdy se povědomí o původním zasvěcení sloupu již ztratilo (možná k tomu došlo již dříve), byl sloup upraven tak, že výklenky byly modře vymalovány, opatřeny soškami a zaskleny, na čelní stranu byl umístěn – do snad druhotně vytvořeného výklenku – krucifix a římsa byla opatřena plechem (i v místech, kde byla římsa přerušena). V létě 2008 byl rozpadající se objekt z prostředků města Hranic rekonstruován za cca 36 tisíc Kč do současné podoby, přerušená římsa na původní čelní straně byla doplněna, hlava sloupu z umělého kamene byla oplechována, čirá skla vyměněna za tónovaná, byla opravena podnož sloupu a vytvořeny kamenné schůdky, takže čelní stranu nově tvoří jihozápadní stěna s mariánskou soškou, což má svou logiku vzhledem k tomu, že schůdky vycházejí ze strany, kde se nachází blízký domov seniorů. Torzo úchytu na této straně svědčí o tom, že k "reorientaci" sloupu docházelo již delší dobu. Při rekonstrukci se ukázalo, že základ sloupu je tvořen dokulata poskládanými cihlami a kameny, takže je možné, že původně se jednalo o kulatý sloup.

Dojem: Radost z opravených božích muk, barvy trochu křiklavé.

Literatura: Bohumír Indra: Město a panství Hranice za třicetileté války, Sborník Státního okresního archivu Přerov 1996, s. 65 • Jiří J. K. Nebeský: Sloup u Domova seniorů, Hranický týden, XIV, č. 45, 7. listopadu 2008, s. 9.

Sv. Jan Nepomucký (1716) • Hřbitovní ulice • k.ú. Hranice 197/2

Socha orientovaná k jihu: Sv. Jan Nepomucký s obvyklými atributy – kanovnické roucho (na hlavě biret, klerika, kolem ramen rocheta a mozeta), pravá ruka (svírající kovovou ratolest) chybí, v levé ruce krucifix, ovšem už bez Ježíše. Na čelní straně sochy kovové očko pro nepřítomnou lucernu. Jednoduchý nástavec s rytým rámečkem.

Nápisy: Nezjištěny, starší fotografie ukazují, že nástavec byl na čelní straně opatřen deskou s textem: S. JOANNES / NEPOMUCENE / silentii protector, / pronobis in terra / viventibus / intercede! / Anno 1903 (= sv. Jene Nepomucký, ochránče mlčení, za nás na zemi žijící se přimlouvej! Léta 1903 | sv. Jan byl mučedníkem zpovědního tajemství, odtud jeho funkce patrona tichosti, mlčení). V té době už socha zřejmě nějaké starší nápisy neobsahovala, protože úřední korespondence konstatuje, že o původu ani stáří sochy není nic známo.

Autor: Konrád Spindler, sochař z Lipníka nad Bečvou.

Historie: Sochu objednal Valtr František kníže z Dietrichsteina (1664–1738) u lipenského sochaře Konráda Spindlera pro hlavní hranické náměstí, jelikož Grossova socha sv. Jana Nepomuckého (1708) nebyla dostatečně zdařilá. Smlouva byla uzavřena 30. dubna 1713 na sochu stojícícho sv. Jana Nepomuckého a čtyř andílků za 40 zlatých rýnských a 2. října 1714 byla socha hotová. Volutový podstavec a kamenné zábradlí zhotovil podle Spindlerova návrhu nejmenovaný kroměřížský kameník. Nejmenovaný lipenský zámečník zhotovil pro rohy balustrády čtyři ozdobné lucerny na způsob hvězdy, aby v nich mohli lidé umisťovat zapálené svíčky. Rektor hranické školy a malíř Jan Řehula lem kněžského roucha a střapce pod krkem pozlatil, ostatní části sochy koloroval olejovými barvami. V sobotu 16. května 1716 sochu posvětil hranický farář Jan Josef Stržínek. Byla umístěna naproti soše Panny Marie (1729) v jižní části hranického náměstí – kostel zde tehdy ještě nestál. Po jeho výstavbě socha překážela dopravě, a proto byla v 60. letech 18. století přesunuta, ovšem už bez zábradlí s andělíky (možná též s novým nástavcem), na předměstí Motošín, kde nahradila starší Grossovu sochu. Roku 1828 byla socha opravena. Při úpravě parku před novou německou chlapeckou školou na Motošíně (1899) byla roku 1900 socha odstraněna a na místo byla vrácena až v roce 1903. V létě 1977 byla socha, jíž už chyběla pravá ruka, kvůli asanaci starého Motošína a rozšíření silnice přesunuta pod severní zeď hranického hřbitova (katastrální území 197/2), v její blízkosti byla později vybudována smuteční obřadní síň (1987).

Dojem: Socha je výrazně poškozená, kámen v přijatelném stavu, kdysi jedna z ústředních soch hranického náměstí se dnes krčí v zeleni u smuteční obřadní síně. Moment silentii protector nabývá zajímavých souvislostí nejen při umístění před školou, ale také u hřbitova :-)

Literatura: Bohumír Indra: Barokní sochy Ferdinanda Grosse, Conráda Spindlera a sochařské dílo Václava Böhma v Lipníku n./B. a v Hranicích, Časopis Slezského zemského muzea, série B, 39, 1990, s. 37–39 • Jiří J. K. Nebeský: Sv. Jan Nepomucký nemá ruku, Hranický týden, XIV, č. 38, 19. září 2008, s. 13.

Ježíš Kristus (1728) • Třída 1. máje • k.ú. Hranice 2334/8

Socha orientovaná k východu: Spasitel na kříži, hlava nahnutá vpravo, kovová svatozář v podobě trojplamenů nahoře a po stranách hlavy, vysoký kříž s jetelově zakončenými rameny, na jeho spodní čelní straně lebka s hnáty. Na nástavci na čelní straně kovový hák na lucernu, pod ním Panna Maria natočená vlevo, se srdcem probodeným mečem, obklopená mandorlou z oblaků, na pravé straně polopostava sv. Josefa vyrůstajícího z oblaků, hlava ęn face, pravou ruku položenou na prsou, v levé ruce drží liliovou ratolest, na levé straně polopostava Jana Křtitele vyrůstající z oblaků, hlava ęn face, v pravé ruce kříž, levou přidržuje beránka natočeného vlevo, přes ramena velbloudí kůži. Soklík přechází v kamennou lavici. Dříve byla socha obehnána plůtkem a Kristovo tělo bylo zlaceno.

Nápisy: Nad hlavou: I. N. / R. I. • na čelní straně nástavce dole letopočet 1832, pod ním horní část letopočtu, z něhož jsou evidentní číslice 17, třetí číslice může být číslem 2, 3, 5 či 7, bříško čtvrté číslice odpovídá vrchní části čísla 8, 9, případně nezvládnutému číslu 0. Na základě archivních materiálů lze dedukovat letopočty 1720, 1728, 1729, 1730, 1738 či 1739. Socha tedy vznikla ve 20.–30. letech 18. století, nejspíše v roce 1728.

Historie: Sochu – kříž z kamene vytesaný s obrazem ukřižovaného Spasitele za Horní branou proti hospodě obecní – pořídil cihlář Jan Frantík (1687–1753, majitel domu čp. 20 na začátku Radniční ulice), který financoval také sochu Panny Marie na dnešním sídlišti Pod Nemocnicí (1731). Podle nařízení biskupské konzistoře pak v roce 1748 zřídil fundaci určenou na opravu a udržování těchto soch. V roce 1832 byla socha přemístěna (a rekonstruována) kvůli dopravě dál od křižovatky U Černého orla.

Autor: Neznámý.

Dojem: Průměrná barokní práce, esteticky silně znehodnocená prostředím, v němž se nachází – v těsné blízkosti vozovky, autobusové zastávky, případně popelnic. Vhodný by byl restaurátorský zásah spojený s přesunem sochy na příhodnější místo.

Poznámka: Socha bývá kvůli čitelnému letopočtu 1832 považována za nezajímavou práci 19. století, přitom však patří k nejstarším hranickým dochovaným sochám.

Literatura: Jiří J. K. Nebeský: Kříž ztracený v ruchu ulice, Hranický týden, XIV, č. 42, 17. října 2008, s. 9.

Panna Maria Immaculata (1729) • Masarykovo náměstí • k.ú. Hranice 2421/1

Socha orientovaná k jihu: Prostovlasá Panna Maria se sepjatýma rukama a se svatozáří tvořenou třinácti zlatými hvězdami stojí na zeměkouli obtočené hadem – obvyklé zobrazení Immaculaty, tedy „nové Evy“, počaté bez dědičného hříchu, skrze níž přichází lidstvu spása. Zbytky zlatého nátěru. Socha umístěna na žlábkovaném korintském sloupu. Postament s emblémy evangelistů – býk sv. Lukáše, orel sv. Jana, hlavička sv. Matouše a lev sv. Marka. Vše obehnáno plotem a postaveno na schodech o třech stupních. Dříve bývala na čelní straně nástavce lucerna, ta dnes chybí. Celková výška této sochy je 8,6 m.

Nápisy: Nezjištěny.

Autor: Autor sochy neznámý, sloup s podstavcem vytesal hranický sochař Baltazar Piskoř (1803–1864) podle projektu svého bratra Antonína Piskoře (1815–1856).

Historie: Sochu nechal v roce 1729 postavit hejtman hranického panství Josef Antonín Böhm (1685–1750) na místě dřevěné mariánské sochy z 90. let 17. století, kterou pořídil jeho otec Jan Böhm (majitel domu čp. 121 – Beseda, před nímž se socha nachází). Socha byla umístěna na nižším zděném podstavci. V roce 1839 byla podle projektu Baltazara Piskoře původní socha umístěna na sloup. V srpnu 1858 byla nákladem Josefa Jakeše (majitele domu čp. 6 – dnes pekárna vedle Lékárny u Zlatého lva) pozlacena. Socha bývá někdy nesprávně označována jako morový sloup, s morem však její historie nesouvisí.

Památkově chráněno: číslo rejstříku ÚSKP 32453/8-424.

Dojem: Památka prvořadého místního významu. Velice pěkný plot s mariánskými monogramy a další výzdobou. Přestože v září 1983 byla socha restaurována a vychylující se sloup byl narovnán, dnes vidíme, že socha se opět mírně naklání a sloup by potřeboval restaurátorský zásah.

Literatura: Bohumír Indra: Akademický sochař Antonín Piskoř, Zpravodaj města Hranic a lázní Teplic nad Bečvou, prosinec 1975, s. 13–15 • Bohumír Indra: Hraničtí sochaři-kameníci Baltazar a Josef Piskořové, Zpravodaj města Hranic a lázní Teplic nad Bečvou, prosinec 1980, s. 4–5 • Bohumír Indra: Biografický slovník k dějinám města Hranic, Sborník Státního okresnícho archivu Přerov 1998, s. 42–44 • Václav Bednář - Bohumír Indra - Jiří Lapáček: Kronikáři města Hranic, Hranice 2004, s. 73 • Bohumír Indra: Historie hranických domů, Hranice 2005, s. 207–208 • Jiří J. K. Nebeský: Panna Maria na sloupu, Hranický týden, XIV, č. 40, 3. října 2008, s. 13.

Panna Maria (1731) • Pod Lipami • k.ú. Hranice 2398/6

Socha orientovaná k severu: Na oblaku polopostava Panny Marie s čepcem a korunou, v pravé ruce drží žezlo, na levé ruce nese Dítě s korunou, jež pravou rukou žehná, v levé drží vladařské jablko. Na čelní straně římsy andělská hlavička, na nástavci nápis, chybějící lucerna, o jejíž existenci dnes svědčí jen barevné změny kamene v oblasti nápisu.

Nápisy: Na nástavci v kartuši rytý nápis, provedený zřejmě kameníkem neznalým spisovné češtiny (moravštiny) resp. psaní vůbec (litery jsou někdy stranově obráceny), lze jej nejspíše číst jako KU CTI A CHVÁLE / PANNY MARIE / DUBSKÉ DAL VY- / STAVĚT JAN / FRANTÍK / 1731. Provedení sochy skutečně odpovídá ikonografickému typu Panny Marie Dubské (Dubenské), ochránkyně Hané, jejíž obraz v Dubu nad Moravou byl roku 1730 prohlášen olomouckým arcibiskupem za milostný. Na fotografii z roku 1932 vidíme pod kartuší ještě novodobý nápis: Buď pozdravena nejčistší / lilie nejsvětější Trojice, buď / pozdravena skvějící se růže, / buď přimlouvající za nás / u svého syna!.

Autor: Autorství původní sochy a nástavce není známo, autorem kopie sochy je hranický sochař Marek Ludmila.

Historie: Sochu Nepoškrněnej Panny Marie nechal roku 1731 postavit cihlář Jan Frantík (1687–1753, majitel domu čp. 20 na začátku Radniční ulice) při mojej roli (= u svého pole) kde se k městu Novému Jitčínu chodníkem jde. Frantík financoval také kříž na Třídě 1. máje. Podle nařízení biskupské konzistoře v roce 1748 zřídil fundaci určenou na opravu a udržování těchto soch. Ve 20. století kolem sochy vyrostly domy (z fotografií jsou patrné změny terénu, ke kterým zde došlo, neboť socha původně stávala na vyvýšenině a vystupovalo se k ní po schodech, zatímco dnes je na stejné úrovni jako silnice a okolní domy), pískovcový objekt dosáhl takového stupně zchátrání, že byl v roce 2008 nahrazen volnou kopií Marka Ludmily z umělého kamene. Kopie financovaná městem stála 100 tisíc Kč a byla osazena 19. srpna 2008, poškozený originál je umístěn v interiéru Staré radnice. Okolo sochy vysazené lípy, které daly lokalitě název Pod Lipami, už se omezují jen na jeden exemplář. Socha bývá dávána do souvislosti s hranických popravištěm, umístěným o něco severněji. Soužití popraviště a sochy netrvalo však déle než padesát let (zrušeno 1784, přičemž už od roku 1753 bylo vykonávání poprav zastaveno).

Dojem: Kopie sochy je nová, nástavec byl opraven.

Literatura: Indra ... doplnit • Jiří J. K. Nebeský: Panna Marie Pod Lipami, Hranický týden, XV, č. 3, 16. ledna 2009, s. 7.

Panna Maria (1732) • Komenského ulice • k.ú. Hranice 2445/12

Socha orientovaná k východu (tj. ke hřbitovu): Na křižovatce ulic Hřbitovní a Komenského (dříve Hřbitovní, Komenského a Čaputova – což má význam pro tvar nástavce) se nachází oplocený ostrůvek se sochou Panny Marie Bolestné (Dolorosa). Panna Maria se sepjatýma rukama s pokrytou hlavou mírně nakloněnou vpravo. Bohatá draperie. Atribut kovového meče projínacího srdce a svatozář, doložené na historických fotografiích, chybí. Trojboký volutový podstavec s polopostavami světců v kartuši, na čelní straně sv. Antonín z Padovy s Ježíškem a lilií (a rozeta pro nepřítomnou lucernu), na jihozápadní straně sv. Jan Nepomucký s palmovou ratolestí a pěticí hvězd nad hlavou, na severozápadní straně sv. Josef s lilií. Vše postaveno na trojstupňovém žulovém nástavci a obehnáno kovovým plotem. K poslední restauraci sochy došlo v roce 1999 Ing. Jiřím Novákem (Praha).

Nápisy: Na podstavci, na straně se sv. Josefem I:A:I:S: / 1732.

Autor: Autor sochy neznámý, monogram IAIS zatím nerozluštěn.

Dojem: Technický stav sochy poměrně uspokojivý. Krásně řešený podstavec, který na Hranicku zřejmě nemá (ani kvalitou provedení) obdoby.

Památkově chráněno: číslo rejstříku ÚSKP 29055/8-423.

Literatura: Jiří J. K. Nebeský: Plačící Panna Maria, Hranický týden, XIV, č. 50, 12. prosince 2008, s. 9.

Kalvárie (80. léta 18. století) • Hřbitov u Kostelíčka • k.ú. Hranice 1620

Sousoší orientovano k západu: Pískovcový liliový kříž s Kristem (dříve zlaceným), hlava natočená vpravo spočívá na prsou, kovová svatozář mezi rameny kříže, nápis IN / RI. Podstavec kříže s volutami a ornamentem vinných hroznů. Na volutových křídlech nástavce zprava Panna Maria (chybí na fotografii doložený kovový meč pronikající srdce), zleva sv. Jan Evangelista, obě postavy se sepjatýma rukama a s chybějící svatozáří (kovové dráty na temeni hlavy). Nástavec na čelní straně opatřen deskou s reliéfem Kladení do hrobu. Pod ním rozeta pro lucernu.

Nápisy: Na vsazené desce v pravém dolním rohu nápis: OKOP. DLE PŮV. / RELIEFU 1931. / J. SOSNA.

Autor: Nezjištěn, snad by se dalo uvažovat o hranickém sochaři Františku Gallašovi (1723–1795). Autorem kopie vsazené desky je hranický kameník Josef Sosna.

Historie: Ve své závěti z 19. ledna 1798 odkázal zbrašovský soused Václav Malík hranické farnosti 100 zl. na udržování tohoto kříže (a mariánského sloupu na Zbrašově z roku 1777). Z toho lze dedukovat, že sochu nechal také postavit, nejspíše v 70.–80. letech 18. století. Libor Scholz v knize Památky města Hranic (1864) označil za fundátora sochy hranického měšťana Jana Frantíka a vztyčení sochy kladl k roku 1748. Jde zřejmě o omyl, neboť Frantík v roce 1748 sice zřídil fundaci na udržování kříže (a mariánské sochy), jednalo se ovšem o kříž na dnešní Třídě 1. máje.

Památkově chráněno: číslo rejstříku ÚSKP 14456/8-421/2.

Dojem: Celé sousoší je porostlé mechem, zjevné jsou dost amatérské opravy, vsazená deska silně otlučena. Lehce podprůměrná barokní práce s řadou kompozičních nepřesností.

Literatura: Bohumír Indra: Kronikářské zápisky Antonína Dvořáka (1786–1850), Zpravodaj města Hranic a lázní Teplic nad Bečvou, červen 1977, s. 17 • Bohumír Indra: Příspěvky k biografickému slovníku výtvarných umělců na Moravě a ve Slezsku v 16. až 19. století, Časopis Slezského zemského muzea, série B, 46, 1997, s. 44–46 • Jiří J. K. Nebeský: Kalvárie u Kostelíčka, Hranický týden, XIV, č. 37, 12. září 2008, s. 13.

Ježíš Kristus ukřižovaný (1791) • Městský hřbitov • k.ú. Hranice 1448

Socha orientovaná k západu: Chybějící kříž s Kristem, vysoký podstavec s motivy vinné révy, na patce podstavce kartuše s rozetou pro lucernu, volutový nástavec na čelní straně s postavou Panny Marie Bolestné stojící na římse.

Nápisy: Nezjištěny.

Historie: Kříž je poslední sochařskou prací Františka Gallaše, instalován byl v prosinci 1791 v horní části městského hřbitova a autor byl pod ním podle svého přání pohřben (v srpnu 1795). Velmi podobný nástavec (sokl) najdeme na kříži u sboru ČCH v Drahotuších (samotný kříž je pozdější) a významné podobnosti pojí Gallašovu hranickou sochu také s křížem před kaplí v Jezernici. Hranický kříž byl renovován roku 1870, udržován byl na náklady obce. Historické fotografie ukazují, že ještě ve 40. letech 20. století stával kříž o něco severněji, kvůli lepší průchodnosti na býv. vojenský hřbitov byl však později přesunut.

Autor: Hranický sochař František Gallaš (1723–1795).

Dojem: Silně poškozený kříž bez kříže, pěkná rokoková práce, směřující bohužel zřejmě k definitivnímu zániku.

Literatura: Libor Scholz: Památky města Hranic, Hranice 1864, s. 100 • Bohumír Indra: Příspěvky k biografickému slovníku výtvarných umělců na Moravě a ve Slezsku v 16. až 19. století, Časopis Slezského zemského muzea, série B, 46, 1997, s. 44–46 • Jiří J. K. Nebeský: Umírající rokoková památka na hřbitově, Hranický týden, XIV, č. 47, 21. listopadu 2008, s. 9.

Ježíš Kristus (1864) • Masarykovo náměstí • k.ú. Hranice 2421/1

Socha orientovaná k severu: Spasitel na kříži, hlava ęn face nachýlená vpravo, delší vlasy, nevýrazná trnová koruna. Podstavec s monogramem JHS mezi ratolestmi, na nástavci Panna Maria stojící na skále, natočená vlevo, se srdcem probodeným mečem.

Nápisy: Nad hlavou: I. N. / R. I. • na zadní straně nástavce: Haecce crux / erecta sumptibus / Jakobi Trousil / A. D. 1864 (= Tento kříž vztyčen nákladem Jakuba Trousila, L. P. 1864) • na patce sochy zleva signatura: E. Melnitzky in Olmüz.

Autor: Olomoucký sochař Ernst Melnitzky (1838–1889).

Historie: Kříž byl postaven (resp. zřejmě posvěcen) 1. září 1864, Jakub Trousil (majitel domu čp. 444 v ulici Pod Křivým) jej koupil v Olomouci za 250 zl. rakouské měny (zakoupen byl nejpozději v červnu 1864) a věnoval jej kostelu.

Dojem: Zejm. nástavec je dokonalým vyjádřením své doby – sterilní technická perfekce. Stav sochy vyžaduje zásah restaurátora.

Literatura: Libor Scholz: Památky města Hranic, Hranice 1864, s. 91 • Václav Bednář - Bohumír Indra - Jiří Lapáček: Kronikáři města Hranic, Hranice 2004, s. 74 • Jiří J. K. Nebeský: Kříž před kostelem Stětí sv. Jana Křtitele, Hranický týden, XIV, č. 38, 26. září 2008, s. 13.

Sv. Anna (1872) • Masarykovo náměstí • k.ú. Hranice 2421/1

Socha orientovaná k severu: Sv. Anna poučuje malou Pannu Marii, ukazuje jí ve svitku (text na svitku je ze země nečitelný). Nástavec s textem.

Nápisy: Na čelní straně nástavce: SANCTA / ANNA / AVIA / REDEMTORIS / ORA / PRONOBIS! (= Svatá Anno, babičko Vykupitele, oroduj za nás!) • na zadní straně nástavce: Erecta / sumptibus conjugum / FRANCISCI NOVAK / ejus uxuris / ANNAE et CYRILLI JTZELY / 1871 (= Vztyčeno nákladem manželů Františka Nováka, jeho manželky Anny a Cyrila Itzeli-ových 1871) • na patce sochy zleva signatura: Fec. Josef Břenek 1872 (dnes skoro nečitelné).

Autor: Josef Břenek (1820–1878), brněnský sochař původem z Hranic.

Historie: 6. června 1872 posvětil sochu Bedřich lantkrabě z Fürstenbergu, arcibiskup olomoucký, který byl v Hranicích právě na generální vizitaci.

Památkově chráněno: číslo rejstříku ÚSKP 15751/8-425.

Dojem: Výraz postav je strnulý, pro 2. polovinu 19. století podprůměrná práce, zajímavější je nástavec s textem. Technický stav sochy tristní, zejm. bereme-li v potaz tak exponované místo.

Literatura: Jiří J. K. Nebeský: Svatá Anna před kostelem, Hranický týden, XIV, č. 46, 14. listopadu 2008, s. 9.

Ježíš Kristus (1889) • Hřbitovní ulice • k.ú. Hranice 1448

Socha orientovaná k západu: Při bráně hranického městského hřbitova (vchází se do něj po Kristově pravice) stojí pískovcová socha Ukřižovaného. Latinský kříž se zkosenými hranami, Ježíšova postava s hlavou skoro ęn face, mírně nakloněnou vpravo, nohy probity dvěma hřeby. Cibulovitý podstavec s monogramem JHS a lucernou na čelní straně, pod římsou obvodový vlys s motivem vinných listů, na čelní straně skoba (zřejmě pro zavěšení květináče či vázy s květinami), osmihranný nástavec s výklenkovými rámy, ovšem bez další výzdoby (úplně tedy chybí Maria, což lze snad vysvětlit přítomností nedaleké sochy Panny Marie Bolestné z roku 1732). Socha je až na detaily shodná s několika dalšími kříži na Hranicku (Velká 1886, Zbrašov 1896, Opatovice 1899, Drahotuše u čističky odpadních vod, nedatováno, signováno F. Dostal, Hranice, Olšovec 1909).

Nápisy: Nad hlavou barvou proveden nápis: JN / RJ • na zadní straně soklíku v rámečku letopočet: 1889.

Autor: Snad (!) hranický kameník František Dostál.

Historie: První kříž na tomto místě vztyčil bohatý hranický obchodník s literárními zájmy Antonín Dvořák (1786–1850), jehož náhrobek (č. 29 u levé zdi) dosud na hřbitově stojí. Jednalo se o dřevěný kříž, na jehož udržování zřídil fundaci 1. března 1832. Tak jak se v průběhu 19. století prudce zvyšovala životní úroveň a ekonomické možnosti obyvatelstva, byly dřevěné kříže postupně nahrazovány kamennými sochami. V tomto případě zatím nevíme, kdo pořízení sochy financoval, letopočet na podstavci nás informuje, že k tomu došlo v roce 1889.

Dojem: Socha je ve velmi špatném stavu, četné praskliny svědčí o tom, že bez restauračního zásahu se rychle blíží její fyzický konec.

Literatura: Jiří J. K. Nebeský: Kříž jako strážce hřbitova, Hranický týden, XIV, č. 43, 24. října 2008, s. 12.

Památník padlým (1915) • Městský hřbitov • k.ú. Hranice 1377

Socha orientovaná k západu: Sedící jednoocasý lev, s hlavou mírně natočenou vlevo. V podstavci po stranách zasazeny desky, na čelní straně kůň táhnoucí pluh, oráče se chytá zkosit smrtka, na pravé straně klečící matka s modlícím se dítětem u trojice hrobových křížů, na levé straně klečící voják, jenž drží na klíně hlavu zraněného druha, na obzoru slunce, na zadní straně dvě desky s letopočty.

Nápisy: Na zadní straně podstavce letopočty: 1914 a 1918.

Autor: Nezjištěn.

Historie: Vysoká úmrtnost v hranické rezervní vojenské nemocnici, v níž se za 1. světové války léčili zranění vojáci z fronty, vytvořila z nevyčerpaného stravného rozpočtový přebytek, který byl zásluhou velitele nemocnice, MUDr. Ernsta Stanieka použit k nákupu rozměrné sochy lva vážící 3,6 t. Socha byla původně vytvořena pro olomoucký vojenský hřbitov, ale kvůli vadě na spodní části lví hlavy byla objednavatelem odmítnuta a se slevou prodána do Hranic, kde byla umístěna na novém vojenském hřbitově za hranickým městským hřbitovem, byla postavena na komolý podstavec, v horní části se vsazenými reliéfními deskami (pravděpodobně shodnými se současnými). Slavnostní odhalení památníku se uskutečnilo 12. srpna 1915. V letech 1936–1937 bylo podle zajímavého projektu důstojníka technické služby Ladislava Procházky vybudováno mauzoleum pro ostatky vojáků z vojenského hřbitova (který se pak stal součástí městského hřbitova), na jehož vrchol byla socha umístěna, přičemž reliéfní desky byly vsazeny do podstavce sochy. Mauzoleum bylo otevřeno 1. listopadu 1937 (rekonstrukce 2006–2007).

Dojem: Socha je poměrně dosti hrubě tesaná, výborně však doplňuje budovu mauzolea, reliéfní desky nejsou bohužel v příliš dobrém stavu.

Literatura: Ivan Krška: K 50. výročí mauzolea na hřbitově v Hranicích. Zpravodaj města Hranic a lázní Teplic nad Bečvou, listopad 1987, s. 10–11 • Jiří J. K. Nebeský: Památník padlým na hranickém hřbitově, Hranický týden, XV, č. 2, 9. ledna 2009, s. 7.

Ježíš Kristus ukřižovaný (1923) • Pod Hůrkou • k.ú. Hranice 1777/1

Socha orientovaná k východu: Mezi dvěma lipami na vyvýšenině podél bývalé polní cesty do Černotína, mezi Hůrkou a Kobylankou stojí kříž, k němuž vedou schody. Spasitel odlit z kovu na kamenném kříži (nepoměrně velkém vůči tělu, ale zřejmě jde o původní součást sochy). Podstavec s vlysem kalicha s hostií, v nástavci zasazena deska s textem. Opakované barevné nátěry vlysu a těla.

Nápisy: Nad hlavou barvou proveden nápis: JN / RI • na čelní straně nástavce: SVATÝ KŘÍŽI / TEBE CTÍME / TVRDÉ LŮŽKO / JEŽÍŠE • na soklíku vzadu letopočet: 1923.

Autoři: Hraničtí kameníci Raimund Hendrych (1880–1939) a Josef Sosna.

Historie: Sochu pořídil František Galnor, majitel domu čp. 512 v lokalitě pod Kobylankou (dnes dům nestojí, nebo má jiné popisné číslo) s povolením stavebního úřadu (vydáno 16. listopadu 1923 k již hotovému kříži). V roce 1935, při převodu pozemku na Františka a Štěpánku Kandlerovi, byla do katastrální knihy vložena služebnost trpění postaveného kamenného kříže a dvou líp za ním postavených ve prospěch řím. kat. fary v Hranicích, přičemž se uvádí (zřejmě omylem), že kříž postavila dřívější majitelka Marie Hlavicová.

Dojem: Zapomenutý objekt, sochařsky málo zajímavý, ovšem krásně zakomponovaný do krajiny. Přestože provoz na polní cestě je minimální, je socha počmárána modrými sprejerskými tagy.

Literatura: Jiří J. K. Nebeský: Památka skrytá v zeleni, Hranický týden, XIV, č. 48, 28. listopadu 2008, s. 9.

Světecký sloup (1934) • Třída generála Svobody • k.ú. Hranice 2013/6

Socha orientovaná k severovýchodu: Na zužujícím se čtyřhranném žulovém sloupu je umístěna tzv. lucerna, převýšená křížem. Výklenek obsahuje vloženou dřevěnou desku s kolorovanou kresbou malovaného kříže s trnovou korunou.

Nápisy: Na zadní straně soklíku: PŘESTAVĚNO 1934.

Autor: Nezjištěn.

Historie: Tento sloup (Boží muka, kaplička) je vlastně již třetí podobou mariánského objektu, který tu stával od konce 18. století. Původní objekt vybudoval roku 1786 zbrašovský sedlák Václav Malík (†1798), který financoval také krásný mariánský sloup na zbrašovské návsi a kalvárii na hřbitově u Kostelíčka. O jeho podobě víme jen to, že její součástí byla dřevěná socha Panny Marie, kterou vytvořil hranický sochař František Gallaš (1723–1795) a na zadní straně (kapličky? sloupu?) byl umístěn nápis: A.D. 1786 MALIK RUST. IN / ZBRASSOW FUND / FRANC GALLAS / FECIT (= L.P. 1786 MALÍK SEDLÁK VE / ZBRAŠOVÉ POŘÍDIL / FRANTIŠEK GALLAŠ / ZHOTOVIL). V roce 1897 koupili pozemek bratři Jan a František Fuskové, podle jejichž slov bývalí majitelé toho pozemku se o tuto sošku mnoho nestarali, tak že během času, jsouc zanedbávaná, velmi sešla a steřela. Rozhodli se situaci změnit: nechali jsme ji na tom samém pozemku, avšak na vhodnějším a příhodnějším, také vkusnějším místě na náš náklad znovu z betonu zříditi ku věčné cti a chvále Bohorodičky, přičemž reverzem z 31. srpna 1911 zavázali sebe i své nástupce (majitele pozemku) k udržování objektu. Z historických fotografií víme, že se jednalo o omítnutý čtyřhranný sloup s lucernou (světlem), převýšený masivní lucernou (kapličkou), v níž byla umístěna Gallašova mariánská socha. Se vzrůstajícím provozem na Zbrašovské silnici se zatáčka, u níž se objekt nacházel, stávala dopravní překážkou. Někdy v říjnu 1933 byla kaplička při rozšiřování komunikace odstraněna a vytvořen současný objekt, do nějž byla zřejmě umístěna původní soška, která se ovšem později ztratila.

Dojem: Objekt, pro svou modernější podobu označovaný v dobových textech jako nová, nevkusná Boží muka se z dnešního pohledu jeví jako velmi vkusný objekt, bohužel (Bohu žel) neudržovaný a značně poškozený.

Literatura: Bohumír Indra: Kronikářské zápisky Antonína Dvořáka (1786–1850), Zpravodaj města Hranic a lázní Teplic nad Bečvou, červen 1977, s. 17 • Bohumír Indra: Příspěvky k biografickému slovníku výtvarných umělců na Moravě a ve Slezsku v 16. až 19. století, Časopis Slezského zemského muzea, série B, 46, 1997, s. 44–46 • Jiří J. K. Nebeský: Kaplička, kterou kdysi nazvali nevkusnou, Hranický týden, XIV, č. 51, 19. prosince 2008, s. 12.

Sběr chmele (1977) • Třída 1. máje • k.ú. Hranice 393

Socha orientovaná k východu: Před prodejnou potravin na křižovatce Třídy 1. máje a Hálkovy ulice stojí v zeleni skryté sousoší – nalevo chlapec, který přesypává chmel z nádoby do žoku, jenž přidržuje dívka s vlasy převázanými šátkem. Soklík s římsou tvořenou dvěma dlaždicemi.

Nápisy: Nezjištěny.

Autor: Olomoucký akad. sochař Karel Lenhart (1904–1978) – Akad. sochař Karel Lenhart má také vztah k našemu městu. Dlouholeté přátelství ho poutá k hranickému akad. sochaři a malíři Ladislavu Vlodkovi, k jeho přátelům patřil i zesnulý prof. Boh. Relský. V březnu 1961 byl také na léčení v lázních Teplicích nad Bečvou. (...) Je nyní rád, že jeho nová plastika našla své místo v Hranicích. Lenhart spolu s Vlodkem realizovali v roce 1938 pro Hranice Masarykův bronzový pomník, který měl být umístěn na Školním náměstí, ale nakonec byl zničen za okupace.

Historie: Jak autor uvádí, dílo znázorňuje naši mládež, chlapce a dívku při sběru chmele. Inspiraci umělci poskytly každoroční mládežnické brigády ve chmelařských oblastech. Vytvořil ji v roce 1976 z podnětu arch. ing. Karla Typovského. Sousoší vytesal v bohdaneckém pískovci kameník Josef Stárek z Olomouce. Socha byla osazena v roce 1977 v rámci první etapy budování panelového sídliště na Třídě 1. máje.

Dojem: Příjemná akademická práce se ztrácí mezi keři, je vnímána zejm. zezadu (tj. z chodníku), posedávající zasypávají sousoší víčky od piva, produktu získávaného z chmele...

Literatura: Ludvík Novotný: Nové umělecké dílo v Hranicích, Zpravodaj města Hranic a lázní Teplic nad Bečvou, červenec–srpen 1977, s. 3–4 • Jiří J. K. Nebeský: Socha ukrytá v křoví na sídlišti, Hranický týden, XIV, č. 49, 5. prosince 2008, s. 9.

Vítání Rudé armády (1984) • Tř. Československé armády • k.ú. Hranice 562/4

Socha orientovaná k jihu: Stojící voják v čapce a dlouhém plášti, se samopalem, pravou rukou objímá dívenku, levou rukou přidržuje kytici šeříků, kterou mu dívka podává. Dívka v sukni a s culíkem.

Nápisy: Nezjistěny.

Autor: Akad. sochař a medailér Rudolf Doležal (1916–2002) z Olomouce.

Historie: Historie: Sousoší bylo slavnostně odhaleno v pátek 5. října 1984 v 15.30 h v předvečer oslav Dne Československé lidové armády (tj. 40. výročí karpatsko–dukelské operace) na Školním náměstí (v letech 1945–1948 Náměstí Rudé armády). Byla to ve 20. století již třetí socha s politickým rozměrem, která byla v tomto prostoru instalována. Po deseti letech, 16. srpna 1994, byla skulptura odstraněna a vhodně umístěna na Třídě Československé armády, v řadě dalších vojenských pomníků a pamětních desek.

Dojem: Z dnešního pohledu nezajímavý produkt „socialistického realismu“ bude v budoucnu zřejmě ceněn jako jediný figurální sochařský objekt z 80. let 20. století v Hranicích. Technický stav je dobrý, květiny (i sklenice na ně) svědčí o tom, že pomník je stále předmětem úcty.

Literatura: Slavnostní odhalení sousoší, Zpravodaj města Hranic a lázní Teplic nad Bečvou, říjen 1984, s. 5 • Úcta a poděkování Vám!, Čtyřicet let socialistické výstavby a rozvoje města Hranic 1945–1985, Hranice 1985, s. 12–13 • Jiří J. K. Nebeský: Voják, samopal a děvče, Hranický týden, XIV, č. 44, 31. října 2008, s. 9.