Život

zpět

PEKLO PRO VŠECHNY
Zajímavou epizodou mezi hranickými gymnaziálními časopisy bylo na začátku 90. let Inferno. Pokusilo se ve třech vydaných číslech vyplnit mezeru vzniklou po bývalém školním časopisu Krystal, stálo vůči němu ale v jakési intelektuální opozici, rodilo se z odporu vůči pseudohodnotám, jejichž byl Krystal ztělesněním a v pravém slova smyslu se tak ani nejednalo o „školní časopis".
Mladistvý vzdor „básníků" stojících v základech Inferna vyjadřuje (v celé jeho bezzubosti) nejpregnantněji koncept úvodníku k prvnímu číslu: „Inferno jest novým „školním" časopisem hranického gymnázia, který vyhřeznul z břicha uměleckého zjm. literárního vření, jako hnusně nasládlé vnitřnosti. Jeho nejvlastnější příčinou je skupina uvedená v tiráži v domečku (jako) šéfredakce. Cíle?! Nepěkně logicky znějící pojem pro surrealisty či unaristy... (nebo koho vlastně). Hraničtí Prokletí vydávají Inferno, které ze sebe vychrchlává chuchvalce inspirace pro Vidoucí a záplavu zbytečností pro Šedé (Šumaře)." Úvodník doznal podstatných změn než se objevil na obálce prvního čísla, zatímco ale hrana „dekadence" byla poněkud obroušena, narostl úvodník snahou autorů teoreticky vymezit „unarismus" o dva metry v oblasti filozofie: „V čase nejtemnějším, ze světa zabřednuvšího do páchnoucí hniloby, vyhřezlo jako výkřik staženého hrdla Zoufalce snažení, hledající cestu ven z myšlenkového marasmu. Tuto nachází v unarismu - vlastním uměleckém směru, který je syntézou absurdismu, alogicismu, automatismu, destruktivního a spiritistického agnosticismu. INFERNO ventiluje kulturní snahy tvůrčí umělecké skupiny „VÁŇA NENÍ TRAKTOR ’74", hlásící se k tomuto směru."
Inferno se tedy stalo „orgánem" umělecké skupiny Váňa není traktor '74, personálně vpodstatě shodné s tehdejším Kulturním sdružením Unarclub. Unarismus se nestal „uměleckým směrem", stejně jako tvorba jeho členů v sobě neměla prvky uvedených filozofických směrů, úvodník spíše svědčí o tom, že „i tito mladí lidé hledali", a že právě řešení vztahu ke světu pro ně tehdy bylo prvořadé.
Od prvního nápadu (4. března) to k prvnímu vytištěnému číslu (10. dubna 1991) trvalo více než měsíc. Osmistránkový časopis, který tak vznikl (původní navrhovaný název byl Enfer) byl kromě ilustrací vyplněn hlavně básněmi (ve třech číslech jich vyšlo celkem 19), v menší míře pak také recenzemi (5) a (kvazi)humornými texty (3). Patrná snaha rozšířit okruh přispěvatelů i mimo „šéfredakci" tj. skupinu Váňa není traktor '74 byla úspěšná jen částečně (např. Andrea Malá). Předmětem recenzí (převážně zadaných tehdejším pedagogům gymnázia) byla výhradně tvorba členů skupiny - Unarclubu a Dekadentního divadla Beruška. Inferno vzniká v době, kdy Unarclub (v souboru Fiasko) začíná studovat pro jeviště hru Abuladze a v období existence časopisu také kulminuje zájem o absurdní humor, což se odrazilo i v Infernu (recenze představení Hadi v bufetu), stojícím jinak spíše ve „vážném umění".
První číslo vznikalo v nadšení z nápadu, z něhož kousek zůstal i na číslo druhé (1. května 1991). Polemika, jíž vyvolaly ilustrace tohoto čísla vedla k tomu, že příprava čísla 3. byla svěřena tzv. „lipenské frakci" (H. Polák a P. Kolajta), ta ale v poslední chvíli od proklamovaného záměru ustoupila, úkolu se nakonec opět zhostila životaschopná dvojice (P. Marek a J. Nebeský) a tak je dobrá čtvrtina čísla svědectvím o tehdy se zrodivším Dekadentním divadlu Beruška (číslo 3. vyšlo 10. června 1991). Školní rok 90/91 skončil a v roce následujícím už k obnovení Inferna nedošlo, přestože pro č. 4 vznikla nová recenze Almanachu Unar, což jinými slovy znamená, že bylo připravováno.
Spíše jméno než obsah se v říjnu - prosinci 1991 pokusil obnovit projekt Druhé Inferno, který měl být básnickým sborníkem v sešitovém vydání. Zůstal nedokončen (vyšly 2 sešity), ale o několik měsíců později byl následován pokusem konečně úspěšným.
Infernu se podařilo nejen zachytit v recenzích několik akcí, které by jinak dávno zmizely v moři nepaměti, ale také dát prostor těm, kteří si ho vytvořili i těm, kteří ně něj čekali. Někdy bylo Inferno cílovou stanicí, jindy startem, poprvé vlastně seskupilo ty tvůrce, kteří vytvořili jádro tvůrčí dílny Okruh, která na sebe v dubnu 1992 upozornila svým poetickým sborníkem Klofáč, jenž je počinem regionálně dosud nepřekonaným.

autor: -jkn- Hranický týden 1, 1995, č. 3, 27. ledna, s. 4